Mnoho lidí, ať už věřících nebo ateistů se domnívá, že náboženská víra je soukromou záležitostí, po které nikomu cizímu nic není. Toto ale platí jen do chvíle dokud náboženská víra nezačne narážet na veřejnou sféru a veřejný prostor. Základní hranicí, kdy náboženství přestává být soukromou záležitostí je okamžik, kdy na základě svého náboženství požaduji speciální zacházení nad rámec všeobecně platných zákonů. Pokud se například jako muslim ucházím o práci ve firmě, která manipuluje s alkoholem a vepřovým masem a já něco takového odmítám, je mou povinností na to upozornit zaměstnavatele a učinit to tak součástí dohody mezi námi.
Podobně pokud se jako křesťan hlásím do práce, kde je běžným pravidlem práce v neděli a já ji odmítám, potom bychom se měl také dopředu domluvit se svým budoucím zaměstnavatelem.
Veřejní funkcionáři a jejich členství v náboženských společnostech.
Druhou výjimku z pravidla soukromé náboženské víry potom tvoří případy, kdy by se člověk dostává do střetu zájmů. Oddělíme-li soukromou sféru, kde tento střet zájmů také může existovat, potom nám zbývá sféra veřejná, kde je střet zájmů definován Zákonem o střetu zájmů 159/2006, ve znění zákona 216/2008 Sb., 158/2009 Sb., 350/2009 Sb., 281/2009 Sb. a 167/2012 Sb. Zákon upravuje povinnosti veřejných funkcionářů „vykonávat svoji funkci tak, aby nedocházelo ke střetu mezi jejich osobními zájmy a zájmy, které jsou povinni z titulu své funkce prosazovat nebo hájit,“
Veřejným funkcionářem, který by se z titulu své příslušnosti k církevní organizaci potom mohl dostat do střetu zájmů je z hlediska zákona:
§2 odst.1
a) poslanec Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky (dále jen „poslanec“),b) senátor Senátu Parlamentu České republiky (dále jen „senátor“),
c) člen vlády nebo vedoucí jiného ústředního orgánu státní správy, v jehož čele není člen vlády,
d) předseda a inspektor Úřadu pro ochranu osobních údajů,
e) předseda Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví,
f) člen Rady Českého telekomunikačního úřadu,
g) předseda Energetického regulačního úřadu,
h) člen bankovní rady České národní banky,
i) prezident, viceprezident a člen Nejvyššího kontrolního úřadu,
j) veřejný ochránce práv a jeho zástupce,
k) člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání,
l) člen zastupitelstva kraje nebo člen zastupitelstva hlavního města Prahy (dále jen „kraj“), který je pro výkon funkce dlouhodobě uvolněn a člen zastupitelstva kraje, který před svým zvolením do funkce člena zastupitelstva nebyl v pracovním poměru, ale vykonává funkce ve stejném rozsahu jako člen zastupitelstva kraje, který je pro výkon funkce dlouhodobě uvolněn,
m) člen zastupitelstva obce, městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města a městské části hlavního města Prahy) (dále jen „obec“), který je pro výkon funkce dlouhodobě uvolněn a člen zastupitelstva obce, který před svým zvolením do funkce člena zastupitelstva nebyl v pracovním poměru, ale vykonává funkce ve stejném rozsahu jako člen zastupitelstva obce, který je pro výkon funkce dlouhodobě uvolněn,
n) starosta obce, místostarosta obce a členové rady obce a kraje, kteří nejsou pro výkon funkce dlouhodobě uvolněni.dále:
§2 odst.2 Pokud nejde o veřejného funkcionáře podle odstavce 1, rozumí se pro účely tohoto zákona veřejným funkcionářem také
a) ředitel bezpečnostního sboru a vedoucí příslušník bezpečnostního sboru 1. a 2. řídicí úrovně podle zvláštního právního předpisu3a) v bezpečnostním sboru, s výjimkou příslušníků zpravodajských služeb3b),
b) člen statutárního orgánu, člen řídicího, dozorčího nebo kontrolního orgánu právnické osoby zřízené zákonem, státní příspěvkové organizace, příspěvkové organizace územního samosprávného celku, s výjimkou členů správních rad veřejných vysokých škol a statutárního orgánu nebo členů statutárního orgánu, členů řídicího, dozorčího nebo kontrolního orgánu samosprávných stavovských organizací zřízených zákonem,
c) vedoucí zaměstnanec 2. až 4. stupně řízení podle zvláštního právního předpisu3c) právnické osoby zřízené zákonem, státní příspěvkové organizace, příspěvkové organizace územního samosprávného celku, s výjimkou právnických osob vykonávajících činnost školy nebo školského zařízení,
d) vedoucí organizační složky státu, která je správním úřadem, a vedoucí zaměstnanec 2. až 4. stupně řízení podle zvláštního právního předpisu3c) v organizační složce státu, s výjimkou zpravodajských služeb3b),
e) vedoucí úředník územního samosprávného celku podílející se na výkonu správních činností zařazený do obecního úřadu, do městského úřadu, do magistrátu statutárního města nebo do magistrátu územně členěného statutárního města, do úřadu městského obvodu nebo úřadu městské části územně členěného statutárního města, do krajského úřadu, do Magistrátu hlavního města Prahy nebo úřadu městské části hlavního města Prahy.
A v jakých případech dochází dle tohoto zákona ke střetu zájmů veřejného funkcionáře?
§3 odst.2) Veřejný funkcionář nesmí ohrozit veřejný zájem tím, že a) využije svého postavení, pravomoci nebo informací získaných při výkonu své funkce k získání majetkového nebo jiného prospěchu nebo výhody pro sebe nebo jinou osobu,…
V podstatě z výše uvedeného plyne, že jakýkoliv výše uvedený veřejný funkcionář, který je zároveň členem organizace o níž nějakým způsobem jedná nebo v jednání s ní zastupuje zájmy státu, tak se dostává do potenciálního střetu zájmů. Jako takový má několik variant jak se s danou situací čestně a dle zákona vypořádat.
Jak může věřící funkcionář svůj konflikt zájmu řešit
1) Může se rozhodnout činnost nevykonávat. Dle zákona: „ Veřejný funkcionář uvedený v § 2 odst. 1 písm. c) až i) nesmí … být v pracovněprávním nebo obdobném vztahu nebo ve služebním poměru, nejde-li o vztah nebo poměr, v němž působí jako veřejný funkcionář.“ Například člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání nesmí být zároveň ve služebním poměru v žádné církvi nebo náboženské společnosti.
2) Každý veřejný funkcionář musí takový střet zájmů, který nastal kdykoliv během výkonu jeho funkce nahlásit do veřejně přístupného registru oznámení.
3) Veřejný funkcionář musí takový střet zájmů oznámit při jednání orgánů veřejné moci, kde je on sám oprávněn hlasovat, vystoupí v rozpravě nebo podá návrh. Takové oznámení učiní funkcionář ústně v průběhu jednání, vždy však před případným hlasováním a takové oznámení musí být součástí zápisu z jednání.
Důsledky
V praxi to znamená, že zákon nám v současné podobě dává poměrně silnou zbraň, co se týče rozhodování veřejných orgánů v souvislostech s otázkou náboženství a církví. Nemyslím si, že je zákon v současné době dostatečně v praxi vymáhán. Pokuta za jeho nedodržení může činit až 50.000 Kč a není rozhodně zanedbatelná a případný mediální zájem o takto vyvolané přestupkové řízení by mohl na danou problematiku dále upozornit.