Vrátím se teď k jednomu mýtu o ateistech, který praví, že se chovají vždy racionálně. Tento mýtus je samozřejmě rozšířen hlavně mezi samotnými ateisty, zatímco naopak teisté rozšiřují opačný mýtus, tedy že ateismus je důsledně iracionální.
Je mnoho situací, kdy náš mozek, stejně jako mozek jakéhokoli jiného člověka nepoužívá nejmladší, nejvyšší, nejnáročnější a nejpomalejší duševní procesy, ale prostě se spoléhá na své starší a rychlejší aplikace.
Náboženství takové procesy zneužívají, ale nevynalezly je. Jsou to součásti lidské přirozenosti. Racionální myšlení lze celkem úspěšně „vypnout“ pomocí strachu, stressu, euforie nebo nenávisti. Právě nenávisti bych se chtěl věnovat tentokrát.
Náboženství, které v současnosti s nenávistí pracuje opravdu ve velkém je islám. Kromě něj používá naprosto stejným způsobem nenávist jen válečná propaganda (nejen novovdobá, jde o využítí tzv. “kmenového chápání společnosti” viz slovníkové heslo tribalismus).
Podstatou celé hry s nenávistí je na počátku vyvolání strachu ze skutečného nebo uměle vytvořeného nepřítele a také vyvolání zhnusení nad nepřítelem.Je nesmírně důležité, že si svého protivníka nesmí takto zmanipulovaní lidé vážit. Ve středověké propagandě se k takovému účelu poukazovalo na vraždy dětí a především kanibalismus. Ne že by byl protivník opravdu kanibal, ale byl tak vyobrazován. Mimochodem naprosto stejné motivy najdete i na plakátech z 2. světové války.
Současná islámská propaganda líčí západní svět jako zkažený, což dokládá naprosto absurdními příklady včetně uctívání Mickey Mouse, šíření homosexuality, „odhalenými“ ženami, údajnou obrovskou kriminalitou a dokonce tvrzeními o násilí na ženách. To poslední mi připadá zvláště pikantní, protože právě násilí na ženách vyčítají Evropané muslimům. Počet vyšetřovaných případů domácího násilí je ale z pochopitelných důvodů v evropské kultuře vyšší. V arabském světě totiž soudy tyto případy zpravidla neřeší a za znásilnění bývají často odsuzovány právě oběti.
Na tomto místě musím udělat znovu jeden velký obrat, totiž jak je to s nenávistí u ateistů? Ateisté jsou samozřejmě schopni nenávisti, jako každý jiný člověk a jako každému jinému člověku i u nich vyvolává zatmění mysli.
Islám učí nenávisti vůči ateistům a nabízí jim jako alternativy konverzi nebo smrt. Problém je, že přirozenou reakcí na nenávist je nenávist. Dostává li se jedné skupině nenávisti od jiné lidské skupiny nenávisti, je přirozené, že vyvolává nenávist i v ní.Vzniká tak uzavřený sebeposilující kruh nenávisti. Něco takového už vidíme mezi muslimy a buddhisty v Barmě nebo mezi muslimy a příslušníky jiných náboženství v Africe. Důsledkem takové situace je vždy lokální výbuch násilí.
Pokud chceme řešit problémy s islámem v České republice, v první řadě se nesmíme do takových kruhů nenávisti nechat zatáhnout. Je to nesmírně nebezpečné, protože právě projevy nenávisti jsou často vydávány za islamofobii. Například J. A. Polák (jehož články se několikrát objevily i zde) si dělá sbírky takových nenávistných výroků, přičemž je uvádí právě jako projevy islamofobů.
Nicméně islamofobie by už z principu měla být podle názvu druhem fobie, čili strachu. Jde samozřejmě o sporný pojem – nelze trpět islamofóbií – neodůvodněným strachem z islámu, pokud vám jeho příslušníci slibují na transparentech useknutí hlavy. V tomto případě ale už převládla jiná emoce – nenávist. Není to islamofobie ale muslimohaterství a na to bychom si měli dávat pozor.
Je třeba neustále zdůrazňovat princip rovnosti před zákonem a upozorňovat na jeho porušování, je nutné neustále poukazovat na přečiny proti společenskému soužití, indoktrinaci, hlásání nenávisti, porušování zákonů, rozkrývat náboženskou demagogii a místy i nahrazovat nefunkční oficiální informační zdroje vytvářením alternativních informačních kanálů.
Řešení všech problémů s radikálními náboženskými ideologiemi lze ale najít jen pomocí rozumu. Je třeba postupovat důsledně a tvrdě, ale ne zuřivě ani slepě. Pokud chceme něčeho dosáhnout nesmíme se především právě teď nechat zaslepit nenávistí.