Napsal mi Václav M., který je klasický něcista a protože mi položil řadu otázek, které většinou něcisté pokládají, požádal jsem jej, zda bych mohl jeho otázky spolu se svou odpovědí zveřejnit.
Ahoj Petře, už delší dobu sleduju Tvůj boj s vírou, resp. ateismus. Ja osobně nejsem nakloněný ateismu, mám pocit ze cosi nás přesahuje… Proto mám základní otázku. Máš pocit, že náš rozum (potažmo věda, což je řekněme systematizovaný rozum) může pojmout vše, co se v přírodě děje? Další otázkou je, zda věda je nepletoucí se, tj. zda opravdu dogmaticky prijímat její názory a vyhlašovat je za svaté a nedotknutelné je správné? A poslední, myslis ze existuje cosi, co přesahuje naše chápání a tím pádem si žádá naší úctu, obdiv či bázeň? Díky za odpověď. Protože myslím, že je nutné dost hodně oddělovat víru a církev, což mi přijde, že při svém “taženi” jaksi nečiníš .. a mám obavu, abys neučinil opak a ze své víry v ateismus a vědu neučinil ateistickovědeckou “církev”, jedinou správnou s právem veta a ničeni … PS: Jen pro info, nejsem členem žadné církve, nevěřím v žádného konkrétního boha, ale mam pocit, ze život až moc hezky zapadá sám do sebe že to snad nemůže být náhoda …
Ahoj Václave, pokusím se co nejvýstižněji odpovědět na tvé otázky. Tedy hned k té první. Jestli jsem přesvědčen, že náš rozum může pojmout vše co se v přírodě děje? Jsem přesvědčen že náš rozum může pojmout cokoli co se v přírodě děje, což ale není tak úplně odpověď na tvoji otázku.
Náš lidský rozum má jisté limity, nemůžeme pojmout svět ale ani jeho poměrně malou část v jeho úplnosti od subatomárních částic, přes atomy, vzájemné vazby, síly, sloučeniny, mikroskopické živočichy až třeba po sociální vztahy. Dokonce nemůžeme ani mnohem méně. Nedokážeme zároveň určit ani dvě vlastnosti elektronu, natož abychom je mohli rozumem nějak pojmout. Jednotlivě to ale dokážeme. Chci na tom demonstrovat ten princip, že naše vědění je vždy fragmentální a naše představa (náš myšlenkový model) čehokoli je vždy drasticky zjednodušená.
Na druhou stranu je to všechno, co opravdu můžeme udělat dobře. Používání rozumu je z našich vývojových schopností ta nejmladší a tedy nejvíce trpící „výpadky“, ale zároveň je to ta nejpřesnější.
Druhá otázka se týká omylnosti vědy. Formulaci „zda věda je nepletoucí se“ mohu považovat za ukázku tragického, ale typického selhání našeho školství, které předává pouze aktuální poznatky, ale nevysvětluje, jak věda samotná vlastně funguje, ba je na každé zpochybňování úplně alergické.
Věda vůbec není neomylná a pokud se z některých jejích tvrzení stávají dogmata, znamená to spíš jistou degeneraci v daném oboru. Věda má nejvýstižnější popis reality naopak právě díky tomu, že stojí na vědecké skepsi. Má proto nejlepší systém oprav.
Pro příklad uvedu vyprávění jedné mé kamarádky. Říká přibližně toto: „Jak mohu vědcům věřit? V Pražské ZOO je v teráriu varan, který byl před nějakým delším časem označován za jedovatého, pak zase jedovatý nebyl a teď už zase jedovatý prý je a přitom je to pořád ten samý varan.“
Podle mě je právě toto ukázka toho jak věda opravdu funguje. Na to se ale musím podívat více na podstatu sporu o jedovatosti či nejedovatosti varanů. Celou dobu bylo známo, že varani nějakým způsobem jedovatí jsou, protože se tak prostě chovali, mnohem větší kořist nejprve uštkli a pak čekali až pojde.
V roce 1981 přišel zoolog Walter Auffenberg s hypotézou, že varani vlastně nejsou jedovatí sami od sebe, ale že si jed půjčují od hnilobných bakterií ve svých tlamách. V jeho představách tedy velkou kořist měl zabíjet vlastně „mrtvolný jed“.
Tato hypotéza byla opravdu vyučována jako fakt a udržela se přibližně třicet let. V roce 2009 ale Bryan Fry dokázal, že varan komodský je skutečně jedovatý a že jeho jed, který je vytvářen v jedových žlázách v dolní čelisti, snižuje srážlivost. Uštknutá zvířata tedy umírají na následky šoku po velké ztrátě krve. Je to pěkná ukázka kdy se uznávaný vědec zmýlil a jeho omyl byl vyvrácen.
V tomto případě šlo tedy o necelých třicet let a byl to při tom problém, který lidstvo příliš nepálil a který většina lidí ani nemohla nijak ověřit, protože prostě nemíváme běžně přístup ke komodským varanům.
Srovnám to teď s jiným případem, kdy se vědecké tvrzení stalo dogmatem. Ve čtvrtém století před naším letopočtem napsal velevážený filosof Aristoteles kolosální ptákovinu, totiž že moucha má čtyři nohy. Tento „poznatek“, který mohl vyvrátit každý vesnický pobíječ much, se stal dogmatem a byl dokonce zanesen do Bible.
Leviticus 11:20 – 23Všechna létající havěť chodící po čtyřech bude pro vás hodna opovržení. Jen to smíte jíst z veškeré létající havěti chodící po čtyřech, co má skákavé nohy, jimiž skáče po zemi. Smíte z nich jíst tyto: různé druhy kobylek, jako arbe, soleám, chargól a chágáb. Ale ostatní létající čtyřnohá havěť bude pro vás hodna opovržení.
O čtyřnohém hmyzu se vyučovalo nejméně 13 století!
Věda se tedy mýlí, ale její mechanismy jsou nastavené tak, aby chyby opravovaly, cožnicméně neznamená, že by je nešlo nastavit ještě lépe.
Dostávám se k poslední otázce: „…myslíš ze existuje cosi, co přesahuje naše chápání a tím pádem si žádá naší úctu, obdiv či bázeň?“
Vždycky existuje cosi, co přesahuje naše současné chápání a vždycky něco takového existovat bude, ale nežádá si to naši bázeň, obdiv, ani úctu, to všechno jsou jen naše pocity. Na jejich prožívání nevidím nic špatného, ale pro nás je velmi důležité to pochopit.
Opravdu nevěřím, že by existovalo cokoli, co by se zcela z principu a na věky vymykalo lidskému chápání. Pokud by něco takového existovalo, nemohlo by to zároveň být součástí našeho vnímání, prožívání a úvah, což by vylučovalo jakékoli naše povědomí o něčem takovém. Opakuji jakékoli povědomí!
Když už se dostávám na tak nebezpečnou hranu, tak ji raději hned překročím sám. Náboženství mluví o nepoznatelnu, z principu ale nemůže být taková řeč nic jiného než podvod, právě z důvodu, který jsem uvedl.
Nedá mi to, abych se na závěr nevyjádřil také k závěrečné kupce tvých tvrzení:
„Protože myslím, že je nutné dost hodně oddělovat víru a církev, což mi přijde, že při svém “taženi” jaksi nečiníš .. a mám obavu, abys neučinil opak a ze své víry v ateismus a vědu neučinil ateistickovědeckou “církev”, jedinou správnou s právem veta a ničeni … „
Církve jsou sbírkou podvodníků a podvedených, což nevylučuje že jde o stejné lidi. Podobně jako v jakékoli pyramidové hře je téměř každý spoluviník zároveň podvedený. Slepá náboženská víra není nic dobrého, je to ten samotný podvod, na kterém to stojí. Nemá to nic společného s uměním, jak se snaží mlžit například páter Halík a city či prožitky které si uzurpuje ve skutečnosti jen zneužívá asi jako diktátoři zneužívají mateřské pudy kdykoli se nechávají malovat s rozesmátým dítětem. Schopnost žasnout, milovat, toužit a vůbec prožívat je lidská, ne náboženská.
Co se týká ateistickovědeckých církví, tak pokud je mi známo, všechny starší pokusy zkrachovaly a moderní racionalistické spolky ani po ničení nijak netouží. Nicméně pokud by se to snad jednou stalo, byl bych raději souzen rozumem, než inkvizičním tribunálem, nebo islámskou „spravedlností“ pro které je dostatečným důvodem k trestu smrti i sepsání knihy, básně nebo příspěvku na blogu.
„mám pocit, že život až moc hezky zapadá sám do sebe že to snad nemůže být náhoda“
Co se týká náhody, je potřeba si uvědomit, že náhody jsou prostě jen věci, které si v danou chvíli neuvědujeme. Naprostá většina dějů není záměrná, ale je zákonitá. Když si náhodou pustíš v dílně kladivo na nohu, nebude v tom jistě záměr tvůj ani onoho kladiva, přesto se bude chovat zákonitě přesně podle gravitačního zákona. Úplně stejně funguje třeba evoluce. Není v ní záměr, ale zákonitost ano.
Snad tě mé odpovědi uspokojily, pokud máš další otázky, jitě ještě napiš. Jen tě prosím, abys případně nevytahoval téma ateista=komunista, vím žes to neudělal, ale píši to pro jistotu. Napsal jsem na toto téma už dost článků a myslím, že by to čtenářům přišlo nudné.