Dnes, v pátek 2.5. pořádá Ústředí muslimských obcí společně s islámskou společností Firdaus modlitbu pod širým nebem na Letenské pláni, hned u Ministerstva vnitra.
„Mešity budou v pátek zavřené, modlitba se uskuteční pouze na Letenské pláni za budovou ministerstva vnitra v 13:30 jako protestní akce vůči neadekvátnímu policejnímu zásahu,“ řekl serveru Lidovky.cz předseda Ústředí muslimských obcí Muneeb Hassan Alrawi. Na modlitbu zve i extrémistická stránka Sharia4Czechia.
Celá akce ukazuje na zajímavý fenomén. Islám se prezentuje jako náboženství a muslimové velmi často obhajují společensky nepřijatelné kroky na hraně zákona náboženskou svobodou. Zároveň ale pod rouškou této svobody prosazují konkrétní politické kroky a zákony. Modlitbu využívají jako politickou demonstraci a náboženské knihy propagují politický program. Odporný politický program.
Celý tento fenomén je možné pozorovat i na té knize, kvůli které pravděpodobně probíhal zásah policie v pražských mešitách. Jedná se o knihu Základy tauhídu – islámský koncept Boha. Lukáš Lhoťan potom cituje konkrétní pasáže:
(str. 26) „a proto značná část víry v jedinečnost uctívání Alláha si žádá zavedení islámské legislativy šaríi, zvláště v zemích, kde muslimové tvoří většinu populace. Alláhův zákon musí být znovu zaveden v takzvaně muslimských zemích, kde vlády vládnou podle dovezených kapitalistických či komunistických ústav a kde islámské právo buď úplně vymizelo, nebo bylo vytlačeno do několika málo vcelku nevýznamných oblastí. … Ti, kdo mají moc to změnit, musí tak učinit, zatímco ti kdo tuto moc nemají, musejí veřejně vystupovat proti uplatňování světských zákonů a vyžadovat zavedení šaríi. A pokud ani to není možné, je nutno své neislámské vlády upřímně nenávidět a pohrdat jimi k uspokojení Alláha a udržení víry v jeho jedinečnost (tauhíd).“
(str 44.) „Podobně skutek může vypadat jako špatný, i když je ve skutečnosti dobrý. Například někdo může namítnout, že useknutí ruky za krádež je barbarské, nebo že zbičování za pití alkoholu je nelidské, a tak může takové tresty považovat za příliš tvrdé a tedy vůbec ne dobré, a přitom jde o tresty nařízené Alláhem a jeho prorokem, a jejich dobrý vliv na společnost mluví sám za sebe,“
Při vědomí, že toto je kniha oficiálně vydávaná a šířená největší náboženskou společností, která usiluje o výsadu propagovat tuto politiku ve školách a věznicích mi běhá mráz po zádech. Podepište tuto petici, aby k něčemu takovému nedošlo. Dále ke konci knihy je potom výzva:
Obnáší to i skupinový závazek, že zavedeme Alláhovy zákony všude na zemi. A proto jsou věřící v Alláhových očích vysoko nadřazeni nevěřícím, protože přijímají své odpovědnosti,“ konstatuje Bilal Philips, autor knihy.
Takto pojaté náboženství a jeho praxe ale nastoluje řadu otázek. Máme považovat dnešní muslimskou modlitbu na Letné za politickou demonstraci nebo za náboženské shromáždění? Bude případná oponentura k té „modlitbě“ výrazem náboženské netolerance nebo běžným politickým bojem proti jejich politickému programu? Máme islámské náboženské texty považovat za duchovní literaturu nebo za politické pamflety podobné snad jen komunistickému Kapitálu, nacistickému Mein Kampfu?
Obávám se, že muslimové by chtěli to nejlepší z obou světů. Usilovně pracují na propagaci a prosazování svého islámského politického programu, kterému se snaží zajistit stejnou ochranu, jakou má v naší společnosti náboženství. A obávám se, že se jim to dnes docela daří.