Jednou za čas pronese některý z obránců křesťanství argument vycházející z rozšířenosti jeho víry. Jeho víra je správná, protože ji zastává hodně lidí na velké části světa. Většinou na to kontruji tím, že se křesťanství šíří za pomoci genocidy, což si dotyčný vezme osobně a tak tato diskuse většinou skončí. Je to trochu škoda, protože je to opravdu zajímavé téma.
Podívejte se na mapu rozšíření křesťanství. Není to sice úplně dokonalé, protože udává percentuální zastoupení křesťanů v populaci, což se třeba v Grónsku mění mnohem snadněji než v Brazílii, ale pro ukázku to bude stačit.
Nejprve tu máme Evropu. Její jižní část byla christianizována ještě za římských císařů, severnější pak v raném středověku, což se neobešlo bez krveprolití. O této době je vcelku málo záznamů, ale všichni nějak tušíme, že to nebylo právě mírové období.Ostatně svatí z této doby bývají válečníci a ne ledajací, ale opravdoví řezníci.
Vyvraždění oblasti a nahrazení obyvatelstva křesťany, nebo pouze „lepšími“ křesťany bývala běžná středověká a novověká praxe. Dobrým příkladem je třeba Albigenská křížová výprava (1203-1226), Bartolomějská noc (1572) ale v historii byl stejný postup navrhován nejméně dvakrát i pro kacířské Čechy. Vybíjení celých měst nebo oblastí býval i v Evropě standard. (Když radikální katolíci připomínají masakry Francouzské revoluce, zapomínají, že šlo vlastně o navázání na staleté tradice.)
Nicméně tato doba je poměrně vzdálená a evropské země se už nějak prostě berou jako tradičně křesťanské. Vraťme se teď k argumentu rozšíření. Od Evropy nejvzdálenějšími křesťanskými zeměmi na mapě světa jsou státy Severní, Střední a Jižní Ameriky, Jižní Afrika, Nový Zéland, Austrálie, Filipíny a Sibiř.
S výjimkou Filipín mají všechny tyto země jednu věc společnou – vyvraždění původních obyvatel a jejich nahrazení přistěhovalci z Evropy, nebo jiné už christianizované oblasti.
Střet s představiteli evropské kultury přežila většinou méně než 1/10 původních obyvatel (lepší skóre mají Maorové, jejich počet klesl „jen“ na 40%). Tuto informaci si můžete ověřit v každé dobré historické odborné literatuře.
Je samozřejmě obtížné připisovat všechny tyto oběti přímo křesťanství, nicméně nositelé tak drtivě vítězné kultury byli prostě křesťané. Genocida je tedy standardní způsob šíření křesťanství.
Zajímavé je, proč mají vlastně právě křesťané takový problém s vybíjením cizích kultur a jinověrců, že jim připadá naprosto nepřípustné si přiznat, že právě masové vraždění stojí za historickým úspěchem jejich víry, zároveň jim ale totéž nebrání genocidy provádět ani využívat výhod které z násilného vylidnění oblastí vyplývají.
Dalo by se říci, že vás křesťanský svatý voják nejprve zabije a pak vás opláče na vašem hrobě a možná vám postaví i pomník. Ve srovnání s tím působí jiné kulty, jako například islám, vlastně méně schizoidně, protože nemísí snahu vás zabít s láskyplnými výlevy.