Skoro pravoúhlá kompozice – Hanuš Lamr / www.hanuslamr.cz
V mnoha situacích se rozhodujeme a naše rozhodnutí mají vliv jak na nás, tak na svět kolem nás. Třeba zrovna předevčírem večer jsem se rozhodl pít alkohol a to ovlivnilo nejen moje chování, ale taky hodně dalších věcí o kterých raději pomlčím. Každé naše rozhodnutí je ovlivněno právě dvěma věcmi. Tím kým jsme a vnějšími okolnostmi.
To kým jsme je to, co považujeme za svou osobnost. Je to náš mozek, náš životní příběh, možná i naše tělo. Vše ostatní jsou vnější okolnosti. Je celkem jedno, kde přesně tu hranici nakreslíme a co budeme považovat za naši část. Je noha součástí naší osobnosti? Ano? I když je umělá? Ať už si na to odpovíme jakkoliv, tak ji zařadíme do jedné z těchto dvou kategorií. O třetí možnosti nevím.
V okamžiku jakéhokoliv našeho rozhodnutí potom nejsme schopni ovlivnit ani naši osobnost, ani vnější okolnosti. Obě dvě věci jsou výsledkem minulosti, kterou už nijak nemůžeme změnit. Ta je pevně daná. Neexistuje žádný třetí faktor, který by naše rozhodnutí mohl ovlivnit. Jistě můžeme něco výše popsaného označit jako svobodnou vůli. Pokud ji tam někdo chce vidět, proč ne. Pro popis naší fyzikální reality ten pojem ale nepotřebujeme. Místo aby věci objasňoval, tak je spíš zatemňuje a komplikuje.
K námitkám. První námitkou proti výše uvedené úvaze může být faktor náhody. Pokud předpokládáme existenci nějaké fundamentální náhody, tak je to třetí faktor, který může ovlivnit nějakým způsobem naše rozhodnutí. Už z definice náhody ale na výsledek tohoto rozhodnutí nebudeme mít žádný vliv. Takže prostor pro svobodnou vůli tu také nenajdeme, pokud ji s tou náhodou přímo neztotožníme.
Druhou námitkou může být existence nějaké nemateriální duše. Pokud na chvíli připustím její existenci, tak ale zjistím, že si nijak nepomůžeme. Ta duše je buď součástí naší osobnosti, nebo je to další vnější faktor. V obou případech je to něco, co je v tomto okamžiku dané a co nejsme schopni nijak ovlivnit. Podle toho, jaký z náboženských dualistických konceptů zvolíme, může být duše výslednice našich činů v minulých životech nebo nám ji třeba mohl vdechnout bůh. Ve výsledku je to jedno a duše nám v hledání existence pojmu svobodné vůle nijak nepomůže.
Třetí námitkou věřících může být, že nám svobodnou vůli daroval bůh. Pokud nám tím daroval schopnost se rozhodovat, potom nemám námitek. Rozhodovat se skutečně můžeme. Je ale dobré si uvědomit, že rozhodovat se mohou i zvířata a počítače. Rozhodují se na základě zcela stejných věcí jako my: na základě toho kým jsou a na základě vnějších okolností – vstupů. Je-li toto darovaná svobodná vůle, potom takovou svobodnou vůli má i kalkulačka.