Sotva začal rok 2014, proběhly tiskem dvě podivuhodné zprávy. První, která připadala našim médiím značně bizarní je žádost amerických satanistů o umístění sochy Bafometa před státním parlamentem v Oklahoma City. Druhý se nás dotýká poněkud více, časopis Reflex totiž objevil, že na školách v České republice vyučují sektáři. Konkrétně zmiňuje učitelku angličtiny z jihomoravského Vyškova, která patří k sektě Vesmírných lidí a své žáky obesílá pozvánkami na happeningy této sekty. Obojí je naprostá pravda, jenže je v tom háček.
Aštar Šeran
Především už tady něco takového bylo. Kauza s českým pastafariánem, je právě v tom duch, kdy jeden člověk může pod záminkou své víry něco, co jiný člověk nemůže. Oklahomští satanisté se nezbláznili (jak si myslí ruští věřící), ale reagovali na umístění monumentu znázorňujícího Desatero před budovu parlamentu.
Těžko najít údernější indoktrinační text, než jsou první přikázání Desatera: V jednoho Boha věřiti budeš, nevezmeš jména božího nadarmo…
Pokud má jedna strana právo udělat něco takového, pak v rámci rovnováhy mají stejné právo i ostatní zúčastněné strany.
Vinit z toho sekularismus (jak se v médiích děje) je neoprávněné. Ve skutečnosti by měly být státní instituce, jako zákonodárné sbory nebo školy, úplně odděleny od náboženství. Takže před ani uvnitř státních budov sekulárního státu by neměly být symboly žádného náboženství. Je to ale právě náboženství, které má s tímto oddělením problém.
Většina těch „zavedených“ totiž získává své ovečky právě indoktrinací dětí.
Pokud bychom dodržovali tuto zásadu důsledně a nikde na našem území by se neděly takové exscesy jako například Polském gymnáziu v Českém Těšíně, mohli bychom právem i na „vesmírnou“ učitelku uplatňovat nějaké sankce za to že svou víru zatahuje tam, kam nesmí.
Jenže naše dozorčí orgány státní správy vůbec tak důsledné nejsou. Naopak sílí snaha po implementování některých náboženství do škol, zatímco jiné jsou ostrakizovány. Nakonec tedy nejde o žádný boj proti sektám či za ochranu dětí, ale naopak o snahu zvýhodnit jednu konkrétní církev v mezisektářském boji. Nemusím už téměř ani říkat kterou.
Je opravdu vážnější problém, když učitelka angličtiny vede jakési „duchovní“ centrum vesmířanů, než když učitel etiky je zároveň knězem? Je horší, když zve své žáky na návštěvu „centra“, nebo když je někdo jiný rovnou vezme na návštěvu mešity? Jaký zásadní rozdíl je mezi vírou v existenci Venušanů, andělů nebo džinů? Je větší nesmysl věřit na neviditelné kosmické lodě Aštara Šerana, na neposkvrněné početí rabína chodícího po vodě, nebo na jízdu do nebes na koni s lidskou hlavou?
Můžete samozřejmě o některých náboženstvích tvrdit, že jsou starší, jakmile ale zajdete na otázku pravdivosti, vždycky narazíte na „Pravdu“ s velkým „P“, která není ničím jiným, jež na růžovo natřenou lží.
Samozřejmě nelze lidem upírat právo věřit v cokoli, byť by jim to třeba i škodilo, ale školy víru vyučovat nemají a to dokonce ani slepou víru k vědeckým faktům. Škola má především učit kriticky myslet, ne jako, ale opravdu! Pokud by toto opravdu učila, byli by žáci vyzbrojeni proti náboženské manipulaci více než dobře.