Putin a patriarcha Kirill v objetí. Symbol prorůstání státu a církve.
Sekularismus není ateismus. Je to požadavek, který je velmi pevně ukotven filosoficky, ale i prakticky a je v nějaké míře součástí právních systémů většiny demokratických a svobodných zemí. Není to žádné privilegium, ale základní předpoklad pro to, aby si lidé byli rovni, aby byli svobodni a aby mohli žít šťastný a bezpečný život. Na sekularismu by se měli shodnout lidé všech náboženských a nenáboženských přesvědčení, pokud jsou ochotni připustit, že někdo může mít jiný názor než oni sami a pokud chtějí žít v bezpečné společnosti, kde budou moci svobodně vyznávat svoji víru a přesvědčení.
V tomto článku bych rád nastínil, co sekularismem rozumím a proč je sekularismus hlavním politickým programem našeho sdružení. V mnoha ohledech totiž není důležitějšího politického programu a podmínky pro svobodnou a demokratickou společnost, než je právě sekularismus. Otázka jestli je sekularismus všeobecným lidským zájmem je poměrně jednoduchá a snadno zodpověditelná: ano, žít v sekulární společnosti je zájmem všech lidí, protože jen společnost postavená na sekulárních základech vůbec umožňuje otevřené a čestné jednání a jen taková společnost zaručí lidem bezpečnost, svobodu a vládu nad svým osudem. Hned vysvětlím proč.
Co je sekularismus
Pohybujeme-li se v politické rovině a to v tomto článku hodlám dělat, tak je obvykle sekularismem myšlena odluka státu a církve. To znamená, že všechny oficiální státní instituce a posty musí být odděleny od postů a institucí náboženských. Zákony nesmí vycházet z náboženských zákonů konkrétního náboženství a musí platit pro všechny občany, bez ohledu na jejich náboženské vyznání nebo přesvědčení. Zákony, mezinárodní smlouvy ani státní instituce nesmí nikoho zvýhodňovat na základě jeho náboženské příslušnosti a tedy zároveň lidi jiných náboženství a vyznání znevýhodňovat. Státní finance, granty a fondy musí být používány pouze na projekty, které nejsou spojeny s žádnou konkrétní církví, náboženskou či jinak nábožensky vymezenou skupinou. Včetně ateistů!
Proč je sekularismus důležitý
Sekularismus sám o sobě negarantuje lidská práva, ale je jejich důležitou podmínkou. Mohou existovat totalitní státy, jakým bylo třeba Atatürkovo Turecko, které velmi silně prosazují sekularismus. Státy, které ale v praxi princip sekularismu nerespektují, nemohou být zároveň demokratické. Aplikovaný sekularismus chrání práva občana před tlakem skupiny a zároveň chrání individuální svědomí před skupinovým dogmatem. Sekulární stát počítá hlas každého občana stejně a nenechává za občana jednat náboženského vůdce nebo třeba výbor ateistického spolku.
To by mělo být zájmem všech lidí bez ohledu na to, k jak početné náboženské skupině patří. I ve státech, kde je třeba 90 procent populace muslimské, se liší názory jednotlivých muslimů na to, jak aplikovat svoji víru v běžném životě, co to islám vlastně je a jaké zákony by měly v zemi platit. Občané tak mohou prosazovat svoji vůli bez ohledu na přání kliky několika vyvolených náboženských představitelů. Sekularismus tedy chrání svědomí a právo občana i v případě, že se všichni občané hlásí k jedné víře nebo náboženství. O naprosto esenciálním dopadu sekularismu na práva menšin snad není třeba dlouze diskutovat. Ten je zřejmý.
Předpoklady sekularismu
Když jsme si vysvětlili, proč je sekulární stát zájmem každého člověka bez ohledu na jeho přesvědčení, tak se podívejme, jaká jsou základní pravidla sekularismu. V praxi se přístupy států k jeho aplikaci dost liší. Vyjmenujeme si tedy alespoň základní obecné principy, které aplikované do praxe umožní vytvořit sekulární společnost, která respektuje svědomí a vnitřní přesvědčení jednotlivců, bez ohledu na jejich náboženskou víru. Na stránkách Concordat Watch nalezneme tyto:
- Žádné náboženství není náboženstvím státním.
- Stát nefinancuje žádné náboženské aktivity.
- Stát nefinancuje šíření žádné víry v jakékoliv formě a užitek každé služby financované veřejnými penězi je nábožensky neutrální.
- Stát nepředepisuje, neomezuje ani nijak nedoplňuje jakoukoliv náboženskou víru.
- Stát nijak nezasahuje do náboženské hierarchie ani nezasahuje do otázek týkajících se členství.
- Žádný krok státu nebo státního představitele nemá hlavní cíl angažovat se v náboženské praxi.
- Žádný krok státu nebo státního představitele nemá mít za hlavní cíl zákaz nebo omezení náboženské praxe.
- Stát a jeho představitelé nevyjadřují žádnou náboženskou víru v jakékoliv publikaci, řeči a implementaci státní moci, jako je měna, přísaha nebo vyjádření národní hrdosti. Stát nezískává jakékoliv právo odvozením z práva náboženského ani neodvozuje jakoukoliv autoritu z autority náboženské, stejně jako nevyjadřuje jakoukoliv autoritu k náboženské víře nebo praxi.
- Političtí představitelé nevyjadřují svoji náboženskou víru nebo nevíru při plnění svých státnických povinností.
- Žádné náboženství nebo náboženská společnost nemá moc předepisovat, rušit či doplňovat občanské a jiné společné zákony.
Jsme sekulární společností?
Krátká odpověď je NE. Delší výčet potom obsahuje toto. Existují u nás zákony, které udělují náboženským společnostem speciální práva v mnoha oblastech. Ve jménu náboženství u nás mohou být týrána zvířata, státem privilegované náboženské společnosti mají výhodnější daňový a účetní režim, mají volnější režim pracovního a imigračního práva a mají speciální státem garantované výhody při šíření svých dogmat ve školství, vězeňství nebo armádě. V oblasti financování potom neexistuje sebemenší kontrola, jestli nejsou státní fondy využívány k náboženské činnosti nebo samotnému šíření náboženství.
Církevní restituce sice v horizontu 20 let odstraní platby státu na platy kněží a duchovních, ale zároveň po dobu 30 let znásobí celkové finanční platby státu náboženským společnostem až na trojnásobek. Samotný zákon o církevních restitucích je přitom zákonem, který nespravedlivě zvýhodňuje náboženské právnické osoby oproti těm nenáboženským. Církve jsou jedinými právnickými osobami, které se dočkaly obecných restitucí. Navíc tento zákon nijak nezaručuje, že i nadále nebudou státní peníze proudit na financování náboženských škol a sociálních aktivit, které náboženské společnosti využívají při šíření svých dogmat a učení. Například katolické školy jsou naprosto stejně financované jako ty státní, přímo ze státního rozpočtu a povinnou součástí jejich výuky je výuka náboženství dle osnov schválených Římskokatolickou církví.
Tak by se dalo pokračovat dál a dál ve výčtu zákonů a konkrétních praxí, které princip sekularity bolestně narušují, jako je tomu třeba ve veřejnoprávních médiích. Například večerníčková mše katolíka Duky, cílená na ty nejmenší, se stala již legendou.
Mezinárodní srovnání
V mezinárodním srovnání si stojíme ale překvapivě dobře, jak ukázala Výroční zpráva svobody vyznání za rok 2013 . Veřejný život našich sousedů v Bavorsku, na Slovensku a hlavně v Polsku je do značné míry ovlivňován dnes nepokrytě fašizující Římskokatolickou církví. V mnoha státech Evropy je součástí ústav a zákonů, i když spíše formálně, ukotvení konkrétního státního náboženství a církve. Mnoho států Evropy je navíc svázáno s Vatikánem mezinárodní smlouvou, která garantuje speciální výsady Katolické církvi. USA sice na federální úrovni mohou sloužit jako příklad sekularismu, ale v praxi a zákonech mnoha států jsou četná diskriminující ustanovení, které stěžují život mnoha lidem a omezují jejich práva. Situace ve státech s muslimskou většinou je celkově asi nejhorší, i když existují jednotlivé výjimky a třeba i pozitivní trendy, jako je tomu v Tunisku.
OIC, organizace sdružující muslimské země, vedla 12 let trvající kampaň k přijetí mezinárodních norem směřujících k zaručení speciálních práv náboženským myšlenkám. Snaha mohla vést k de facto mezinárodnímu zákazu rouhání.
To, že si v mezinárodním srovnání stojíme na poli sekularismu relativně dobře tedy není dáno tím, že jsme sekulární stát, ale tím, že většina států je na tom hůře než my. V ČR přitom zaznamenáváme negativní trend zvyšující se ekonomické moci Katolické církve a tím i růstu jejího vlivu na věci veřejné. Všechno toto ale znamená, že naše dlouhodobá práce není zbytečná. Můžeme být hrdi na to, že všechny naše aktivity Ateistů ČR, směřující k omezení náboženských privilegií vybrané skupinky věřících a náboženských organizací, jsou součástí širokého mezinárodního hnutí a jejich celkový cíl znamená posílení svobody, demokracie a bezpečnosti občanů naší země.