Přichází tradiční čas vánočních rituálů a s ním i jeden, provozovaný pravděpodobně již několik desetiletí, protože si jej vybavuji až tam, kam má paměť sahá. Tím zvykem je tradiční vánoční fňuk.
Vánoční fňuk můžete provozovat u piva s kamarády, v nákupních galeriích ale i v tisku, rozhlasu a televizi. Fňukat můžete jednomu naslouchajícímu i v poselstvu celému lidstvu.
Takový tradiční vánoční fňuk vypadá zhruba takto:
„Vánoce se staly svátkem konzumu! Ztrácí se jejich původní duchovní smysl!“
Weihnachtsmann in Stanniol
Vzhledem k tomu, že tyto fňuky poslouchám celý život, jsem měl za to, že je to tak v pořádku. Vánoce se stávaly svátkem konzumu každý rok a končily stejně při svíčkách a stromečku. Nakonec jsme si pustili písničku z gramofonu namísto „zábavného“ pořadu v televizi, snědli děsně studený bramborový salát s něčím, čokoládové ozdoby, vánočku, vanilkové rohlíčky a zapili je kakaem nebo svařeným vínem, přitom si řekli, že se máme rádi. Občas někdo, jako odpustku za to že žijeme v evropském přepychu, poslal peníze na kozu do Afriky (což je jedna z mála odpustek, které mají i nějaký rozumný smysl) a všechno bylo dobré.
Jako občan evropské civilizace znám samozřejmě také onu proklínanou stránku Vánoc, kdy mi naskakuje husí kůže už když v polovině září zaslechnu v obchodech koledy.
Teprve letos jsem se ale dozvěděl, že jsem vším tím konzumem vinen já, protože nevěřím na Ježíše a tím Vánocům upírám jejich duchovní rozměr.
Potřeboval mi to sdělit Jakub Roth v článku Ateisti, na co si stěžujete?
Že se vánoce staly oslavou konzumu a obžerství? Ano. Sami jste si je v to přetvořili. Odmítli jste jejich křesťanský rozměr a nyní se divíte sami sobě, kam se svátek narození Krista dostal.
S vyděšenými úvahami o děsivosti předvánočního šílenství se jako každý rok v posledních letech roztrhl pytel. Fascinující, a zároveň absurdní, na tom je, že podobné rozvahy se derou z per a klávesnic levicových ateistů. Najednou se diví, kam druhý nejzávažnější křesťanský svátek dostali. Oni sami. Nezřídka dokonce použijí slova o vánocích ukradených.
(Pozoruhodné přitom je i to, že jako ilustraci použil Roth fotografie z anarchistické demonstrace roku 2009, jíž se podle médií zúčastnilo asi 10 lidí.)
Po všech těch letech mi najednou začala docházet zvláštní věc, totiž kolik je v tom tradičním vánočním fňuku pokrytectví. V první řadě si rozhodně nemůžeme myslet, že jsou Vánoce skutečně ryze křesťanský svátek. Museli bychom totiž přiznat že je to svátek mnohokrát ukradený, nakonec i samotnými křesťany.
Ostatně symbolika Vánoc – ozdobený jehličnan – patří k příběhu o umučení pouštního rabína asi stejně, jako ufon do pohádky O Popelce. To by bylo za prvé a za druhé si ateisté v podstatě nestěžují ani tak na konzum, ale na torturu vánočních reklamních kampaní, mučení uší kolovrátkováním koled a umělohmotností televizní maškarády.
Jenže stejně vypadají Vánoce v převážně křesťanském Rusku, USA i v komunistické Číně. Není to náhodou tak, že naše nejfňukavější média jsou ta samá, která zároveň bijí na poplach při poklesu vánočních tržeb a (u nás) ta samá, která zcela nepokrytě katolické církvi podlézají? Odkud se opravdu ty fňuky nejvíce ozývají? Z Českého rozhlasu, z České televize, z Rádia Proglas, z kostelů, z Vatikánu.
Když tyto fňuky spojíte s jinou stále silněji se šířící představou, že ateisté prostě nemají slavit Vánoce, (Tuto teorii jsem žel poprvé slyšel od jedné věřící milenky zrovna ve velmi intimní chvíli, což mě poněkud vykolejilo.) začnete možná přemýšlet o tom, kam až tato demagogie může zajít.
Zakáží snad křesťané ateistům s definitivní platností slavit Vánoce a zdůvodní to nějakým absurdním pomotaným výkladem svých náboženských práv, podobně jako když v berlínské čtvrti Friedrichshain-Kreuzberg Vánoce raději odpískali, než aby jimi „urazili“ místní islamisty (které však neurazit nelze)?
Tohle je totiž druhá stránka interpretace Vánoc jako svátku náboženského a nikoli rodinného. Jakmile bychom je začali chápat jen takto, budou z nich samozřejmě vyloučeni nejen ateisté, ale i například místní Židé a buddhisté, kteří se ale s tímto svátkem poměrně dobře sžili i když se z nich rozhodně kvůli tomu nestali křesťané.
Pokud budou Vánoce nadále chápány jako čistě církevní svátek, bude mít berlínský radní Peter Beckers naprostou pravdu, když říká: „Nechápu, proč by se náboženské slavnosti měly konat na veřejnosti.“
Zamyslete se nad tím milí křesťané, protože pokud vaše chápání zvítězí, Vánoce možná jednou zmizí z ulic, náměstí i kalendářů, co víc, v takovém případě bych stejný postup musel sám podporovat.
Právě proto je mi stále milejší to naše sekulární chápání Vánoc jako tradice a svátku rodiny, které mohou přijmout lidé bez ohledu na vyznání. Vždycky si při tom musím vzpomenout na odpověď manželky mého kamaráda, která je Židovka, když jsem se jí kdysi ptal, jestli u nás fakt Židé nezdobí stromeček:
„No, jak kdo, my máme vánoční stromeček a na něm židovskou hvězdu.“
Víte stromeček naštěstí není náboženský symbol křesťanství, takže ateistům, Židům, buddhistům, hinduistům, šintoistům ani umírněným muslimům nic nebrání si jej ozdobit a pokud vím, tak vzájemné obdarovávání žádné náboženství nezakazuje.
Na prázdno tak i o letošních Vánocích vyjdou jen děti jehovistů, což jsou ale paradoxně křesťané.
Na jednu stranu by mi to přišlo poněkud líto, kdyby se Vánoce měly přestat slavit, ale na druhou stranu vlastně nepochybuji, že i kdyby se ale nakonec všichni naši křesťané docela pomátli a prosadili chápání Vánoc jako náboženského svátku, my ateisté bychom si už nějaký důvod k oslavě stejně našli.
Takže než někdo zase přijde s nějakou kvazináboženskou pitomostí:
Šťastné a sekularizované!