Z perspektivy ateistů, kteří se věnují konfrontaci a dialogu s náboženstvím se to tak nemusí jevit, ale ateismus v ČR je velmi pevně ukotven a stabilně roste (zdroj 1, zdroj 2, zdroj 3). Alternativním výkladem dat může být nereálné náboženské vzepětí po listopadu 89, po němž se situace vrací k normálu. Většina českých ateistů a ateistek není ve svém životě s náboženstvím téměř konfrontována a necítí potřebu se vůči němu aktivně vymezovat. Tradiční oblasti, ve kterých je stále náboženství relativně životaschopné, jako jsou přechodové rituály ( svatby, pohřby, narození) a spiritualita, jsou dnes lidmi vesměs řešeny, bez potřeby kontaktovat náboženské instituce a organizace.
Podařilo se mi identifikovat jen tři náboženské proudy, které dnes mají dostatečnou dynamiku a mezinárodní zázemí a které by tedy mohli postupně tento žádoucí stav a trend zvrátit.
První hrozbou je katolická církev. Ve světě je sice spíše v defenzivě, ale u nás se jí podařil široký průnik do státních a veřejných institucí a systémů. Církevní restituce jsou jedním z vrcholů tohoto trendu. Tento stav je naštěstí poměrně křehký, kdy hlavě chybí solidní opora v široké základně. Římskokatolická církev je dnes u nás jednou z nejméně důvěryhodných a nejvíce opovrhovaných institucí vůbec. Katolíci si to podvědomě připouštějí a výsledkem jsou až hysterické a přepjaté reakce zvířete zahnaného do kouta. Nebezpečí by hrozilo pouze tehdy, pokud by se nám během několika let nepodařilo vybudovat institucionální ateistický vliv, který by situaci stabilizoval. Budování formálních struktur i neformálních kontaktů ve státní správě a médiích by z tohoto hlediska mělo být naší jednoznačnou prioritou.
Druhým stejně zajímavým trendem je islamizace. Islám je dnes poměrně přitažlivým náboženstvím s dynamickou mezinárodní scénou. Technicky je pravým opakem katolicismu, kdy horizontální organizace ummase slabou institucionální ukotveností vytváří tlak zespoda. Dosahuje toho poměrně sofistikovaným a osvědčeným procesem vyvolávání strachu, demonstracemi síly a ochočováním elit přitažlivou nabídkou moci. Islamizace dnes už bude přicházet hlavně ze směru Evropské unie tlakem na imigraci a prosazováním multikulturní ideologie. V obraně před islamizací nám pomůže institucionální vliv, omezení imigrace hlavně z islámských zemí, osvětlení islámu jako směšné ideologie a dlouhodobý rozvoj a podpora České, s islámem nekompatibilní, kultury. Důležité je získat čas pečlivým monitorováním situace a efektivními watchdog zásahy, dokud se hlavní nápor islámské expanze nepřežene.
S odstupem poslední je vzrůstající dynamika evangelikálních a fundamentalistických křesťanských spolků. Jejich členská základna není příliš velká, ale věřící jsou velmi motivovaní, viditelní a slyšitelní. Jejich nevýhodou jsou slabší mezinárodní vazby než u katolíků a islámské ummy a zároveň poměrně slabá a roztříštěná struktura. Řešením situace je pečlivý monitoring a cílené zásahy v nejzávažnějších případech.
Ostatní náboženské směry a organizace jsou buď nevýznamné a nebo nemají dostatečnou dynamiku, aby představovaly vážnější ohrožení pro status quo. Mnoho z nich má potom velmi podobné zájmy jako my a možná představují spíše potenciální spojence v boji za sekulární a svobodnou společnost, která je naším politickým cílem.