To že je diskuse s kreacionisty tak neskutečně otravná není způsobeno tím, že by kreacionistické názory byly nějak originální a těžko vyvratitelné. Přesto popravdě mám docela hrůzu z těch okamžiků, kdy s objevitelským nadšením někdo z nich začne vyprávět donekonečna opakovanou pitomost o Boeingu 747, přechodných článcích, Darwinovu vlivu na Hitlera a podobně.
Tak nějak si kreacionisté představují přírodu v dávnověku podle jejich verze evoluce
Ve skutečnosti se při takové debatě často člověk k evoluční teorii ani nedostane, protože kreacionisté vlastně nebojují proti ní, ale proti čemusi, co si jako evoluční teorii představují. A čím se jejich oblíbený “strašák” od skutečné evoluční teorie liší?
Síla
“Slabí jsou masem, kterým se živí silní.” I když by většina kreacionistů asi radostně označila tuto větu za definici evoluční teorie, jde ve skutečnosti o staré japonské přísloví. Přesto právě takový obrázek o evoluci si mnoho žáků odnáší a bude odnášet ze škol.
Jde o záměnu tvrzení “nejschopnější (geny) vítězí” (v právu na rozmnožování) a “nejsilnější (jedinec) vítězí”. Síla je ale jen jedním z mnoha způsobů adaptace, která překvapivě pro mnoho druhů vůbec podstatná není.
Jako “schopnost” může být přitom chápána třeba i solidarita (u netopýrů), cosi jako “výtvarné cítění” u lemčíků, nebo namlouvací tanec u mnoha druhů ptáků (jeřábi, albatrosi).
Naopak skutečný boj i lov je v přírodě cosi jako nutné zlo, protože (zvláště u inteligentnějších druhů) představuje vysoké riziko a velký výdaj energie. Proto mnoho živočichů nahrazuje skutečný boj rituálním a k lovu se uchyluje jen když jsou vyhlídky na úspěch vysoké, pravděpodobnost zranění nízká a hlad opravdu nesnesitelný.
Směr
Kreacionisté opravdu věří, že podle evoluční teorie má evoluce nějaký předem daný směr. Jejich nejčastější námitka vycházející z účelovosti zní: “Pokud se člověk vyvinul z opice, proč je tu tedy stále ještě ta opice.”
To že s ním dokáží vyrazit některým evolucionistům dech neznamená, že by na ní tito neuměli odpovědět, oni prostě jen nechápou smysl tohoto tvrzení. Všichni jsme se vyvinuli z jednobuněčných organismů, přesto jsou jednobuněční jednoznačně nejúspěšnější skupinou organismů. Rozhodně hned po vzniku prvních mnohobuněčných nespáchali cytoplasmatické harakiri.
Ani v evoluční teorii není účelem opice vyvinout se v člověka, dokonce není vůbec nijak vnitřně dáno jak se budou organismy dále vyvíjet.
Skrytý lamarckismus
Prozradím vám malé tajemství: Mohou za to komunisté. Ne vážně, tohle je jedna z největších absurdit postkomunistického nárůstu kreacionistů u nás. Školství v době reálného socialismu opravdu vysvětlovalo evoluci špatně.
Chápání evoluce způsobem “slonům bylo v době ledové zima, proto jim narostl kožich a stali se z nich mamuti” neodpovídá Darwinově evoluční teorii, ale lamarckismu. Takhle současná evoluční teorie nevypadá a nevypadala tak ani za dob Charlese Darwina.
Změna podnebí (například) vytlačí teplomilné živočichy k jihu. Prostě tam odejdou ti, kterým začíná být už příliš zima. Ti, kteří jsou díky náhodné mutaci k ochlazení odolnější, zůstanou na místě a vytvoří takto vyselektovanou mrazuodolnou populaci. Podobně fungují i jiné selekční vlivy.
Rasismus
Podsouvání rasismu evolucionistům je chyba založená na předpokladu argumentu síly. Jednotlivé druhy se ale zpravidla mezi sebou nijak drasticky nehubí a u variet jednoho druhu dochází spíše ke křížení, než k nějakým genocidním bojům.
I kdyby tomu ale tak bylo, nešlo by brát evoluční teorii jako nějaké doporučení, protože je opravdu jen popisem stavu. Chápat ji jako morální doporučení je klasický naturalistický omyl.
Redukce na náhodu
“Když vezmete pytel s ozubenými kolečky a budete jím dlouho třepat, tak se vám stejně nevyvinou hodinky.”
“Zapomenete na okně sirku a ona se vám vyvine v zapalovač?”
Nějakou verzi tohoto argumentu jistě znáte. Jsou v ní samozřejmě nejméně dvě chyby:
1.) Chtějí aby se vyvinulo něco konkrétního, což v evoluci takhle není.
2.) Zanedbává přirozený výběr.
Ta druhá chyba je teď ta podstatnější, protože tou první už jsem se zabýval. Přitom jiný název pro evoluční teorii je “vývoj druhů přirozeným výběrem”. Ve vašem pytli ale přirozený výběr jaksi chybí.
Ozubených koleček se netýká rozmnožování, mutace ani smrt. Nic nového nevzniká, nemůže tedy dojít ani k výběru. Jde prostě jen o to seskládat předměty určitým očekávaným způsobem. To ale není nic, co by se dělo v evoluční teorii.
Morální relativismus
Zjednodušeně by se tenhle argument dal vyjádřit: “Pokud pocházíme ze zvířat, jsme zvířata!” Tohle zděšení má původ v představě, že je člověk nějak zásadně oddělen od říše zvířat, což ale není pravda. Z pohledu evoluce jsme Hominidé. Patříme jako rod Homo do stejné čeledi s gorilami, šimpanzi a orangutany.
Tento argument je emotivní a nemusel bych jej tedy ani vyvracet, ale jeho podstatou je strach z relativizace hodnot. Možná by se ho kreacionisté zbavili, kdyby si někdy přečetli něco o etologii. Lidé nejsou ani zdaleka jedinými tvory, kteří chápou cosi jako “dobré” a “špatné”.
Přechodné články
Nevím, kdo první použil tohle slovní spojení, ale vím jistě, že to jak chápou kreacionisté tenhle pojem je hodně vzdálené tomu, co má na mysli biolog, pokud něco označí za “přechodný článek”.
V teorii evoluce nic jako přechodný článek neexistuje. Každý organismus má nějaké předky, od kterých se odlišuje a pokud budou mít jeho potomci potomky, také se od něj budou odlišovat. Každý živočich v takové řadě by tedy mohl být přechodným článkem, což tohle označení dělá úplně zbytečným.
Ukázka kreacionistické představy o “přechodném článku”:
Úvahy o přechodném článku vycházejí z chybné představy, že má evoluce nějaký daný směr. Živočich ale musí být úspěšný v každé fázi svého vývoje. Jedinec nemůže být napůl něco a napůl něco jiného, musí být funkční a úspěšný za svého života, jinak se jeho rodová linie přetrhne, protože se nerozmnoží.
Je v něm zakuklen ale ještě jeden vážný problém a tím je ignorování časové posloupnosti. Například ptakoještěři a ptáci měli jistě společného předka. Tento předek ale vypadal asi jako ještěrka, rozhodně nebyl schopen letu a velmi pravděpodobně měl obyčejné plazí šupiny. Kreacionisté se ale pokusí vždy vyrobit “přechodné články” až mezi velmi vzdálenými formami. Nehledali by tedy zdánlivě obyčejného jamkozubého ještěra, ale cosi co má blanitá křídla pokrytá pery.
Zvláště zábavnou ukázku takových kreacionistických příšer najdete na stránkách tureckého muslimského kreacionisty Adnana Oktara.
Vysokooktarová evoluce
Použité obrázky pocházejí z: