V diskusi u kontroverzního článku o zoofilii vznikl jistý spor, který si podle mě zaslouží pozornost. Problém je tentokrát ve dvou slovech etika a morálka.
Diskutující s nikem TvojOponent píše:
Keďže ateizmus nemá morálku, nie je pre (LEN) ateistu niečo nemorálne.
Pripomeňme si, že za snahou o dekriminalizáciu zoofílie je ten istý človek, ktorý podvodom presadil vyradenie homosexuality zo zoznamu chorôb.
Homosexualita aj zoofília majú veľa spoločného.
Tak veľa, že nie je prekvapením, že ústretovosť voči nej prejavujú predovšedkým sekulárni humanisti motivovaní nenávisťou voči RKC.
Přeskočme myšlenku, že motivací humanistů je nenávist vůči ŘKC a podívejme se na to hlavní tvrzení:
Ateismus nemá morálku.
Mimochodem, je to pravda, jenže co to znamená?
Ateismus je definovaná nevíra v nadpřirozenou bytost a samozřejmě, stejně jako nevíra v Godzillu, také neobsahuje morálku. Věřící věří, že morálka je něco daného Bohem a proto stabilního což podle filosofů, etologů a teoretiků her, není pravda.
Aby nedošlo k nedorozumění. Morálka se odvozuje od latinského slova moralitas které znamená „správné jednání“. Tímto „správným jednáním“ je ovšem zpravidla míněna tradiční představa správného jednání, tedy zvyková norma.
Etika je filosofická disciplína, která může mít mnoho podob. Může být čistě deskriptivní a prostě jen popisovat vývoj mravů, ale může také zkoumat na kolik jsou některé tradiční zvyky prospěšné nebo škodlivé a zda není správné změnit přístup.
Pokud člověk věří, že je morálka stabilní a daná (například Bohem), není důvod jí zkoumat. Naopak nevíra v entitu která by byla zdrojem stabilní morálky dává prostor rozvoji etiky jako filosofické disciplíny. Proto se můžeme zabývat i otázkou jako: Je homosexualita či zoofilie neetická?
V době položení takové otázky samozřejmě samozřejmě tyto praktiky nemorální (v tradiční morálce) jsou! Ta otázka je výzva k etickému průzkumu a přehodnocení.
Hodnocení etičnosti či neetičnosti určitého jednání je přitom už dnes ve společnosti v podstatě utilitaristické nebo chcete-li hédonistické. Porovnáváme tedy kladné a záporné důsledky – kolik potěšení a kolika bytostem je takové jednání schopné přinést a kolik bolesti a utrpení přinese.
K takovému zhodnocení morálních postojů si můžeme zkusmo použít třeba jinak celkem těžkopádnou soustavu Benthamových utilitaristických „circumstances“. (Pro tento účel se vcelku hodí, podobně jako pro posuzování zákonů)
1.) Intenzita -Jak intenzivní jsou kladné důsledky (příjemnost) jednání?
2.) Trvání – Jak dlouho příznivé důsledky (příjemnost) trvají?
3.) Jistota – S jakou jistotou příznivé následky nastanou
4.) Časová vzdálenost – Za jak dlouho příznivé důsledky nastanou?
5.) Plodnost – Jaké má toto jednání další pozitivní následky? (kladné následné efekty)
6.) Čistota – Jaké množtví negativních následků (bolesti) takové jednání přinese? (čím méně negativních důsledků, tím vyšší „čistota“)
7.) Rozsah – Kolika lidí (bytostí) se kladné důsledky týkají?
Tyto parametry si můžete opatřit stupnicemi a vytvářet srovnání mezi současným a přepokládaným stavem, takže parametry dobra a zla či prospěchu a ztráty můžete skutečně porovnávat.
Jak vidíte, je to mnohem komplikovanější, než si většina lidí představuje. Například klasické morální dilema (mezi křesťanskými kritiky utilitarismu oblíbené) s dvěma lidmi na dialýze a jedním se dvěma zdravými ledvinami (má i jiné verze, viz odkaz), není řešitelné ani z utilitaristického hlediska tak, že jednoho zdravého člověka zabijete a jeho ledviny dáte nemocným, takže budete mít dva zdravé šťastné lidi a jednoho mrtvého proti dvěma trpícím a jednomu šťastnému zdravému.
Takové dilema vlastně dilematem není, protože pokulhává téměř ve všech parametrech:
plodnosti – plošné zavedení není pozitivní
intenzity – člověk nemusí být šťastný z toho, že za něj zemřel někdo jiný, naopak můžete tak vyrobit člověka zdravého, ale mnohem nešťastnějšího než když byl na dialýze.
čistoty – působí hodně bolesti pozůstalým i všem lidem, kteří se musejí o ledviny od takové chvíle strachovat
jistoty a trvání – orgány se nemusí ujmout a nemusí pracovat dlouho, nemusí vést ke štěstí (viz též intenzita)
rozsahu – mnohem více lidí by se týkaly negativní důsledky než pozitivní
Jak říkal jeremy Bentham:
Největší štěstí největšího počtu je základ morálky i zákonodárství.
Můžete si zkusmo aplikovat stejná kritéria třeba právě na homosexualitu. Schválně se dívejte, co vám vyjde.
Proti takovému aparátu posuzování je schopen věřící vznést jedinou námitku: V knize Leviticus je napsáno, že homosexualita je špatná.