Už jsme si řekli, že ateisté jsou v průměru chytřejší a racionálnější než věřící. Tušíme, že ateismus nám svou nedogmatičností a otevřeností novým podnětům a poznatkům umožňuje lépe poznávat realitu. Přesto si nemyslím, že by ateismus jako takový mohl být někdy rozšířeným a dominantním hnutím či myšlenkovým směrem. Proč tomu tak je?
Maslowova hierarchie potřeb
Prvním důležitým důvodem je, že ateismus sám o sobě není nic. Je to prázdno. Tvrzení, že neexistuje pohádková entita je čistou negací, která nám neříká nic o našem životě. To by asi nemusel být problém, ateismus nám tím dává prostor, abychom našli vlastní cestu. Dává nám svobodu volby a svobodu myšlení. Jako takový je ateismus tedy vhodný pro lidi, kteří tuto svobodu chtějí. Kteří jsou schopni najít vlastní cestu a kteří jsou silní a zvídaví. Myslím, že to je i poměrně častá stížnost věřících a zároveň námitka proti ateismu: “Proč bych se měla stát ateistkou, když mi má víra tolik dává? Víra v boha mi dala smysl života a nic z toho ateismus nenabízí.” Nu, pravda. Nenabízí.
Důvodem druhým je, že náboženství a jiné ideologie právě to “něco” nabízí. Nabízí to v nespočetné nabídce tisíců náboženských směrů. A co že to něco je? To něco je všechno. Americký psycholog Maslow vytvořil v roce 1943 dnes široce uznávanou pyramidu lidských potřeb.Jsou to univerzální lidské potřeby, kdy nejníže stojí potřeby nejdůležitější a jejich naplnění umožňuje naplňovat i potřeby vyšší, méně důležité.
Náboženství a náboženské organizace se často velmi silně a systematicky angažují v nejnižších patrech pyramidy. I když dnes tuto schopnost a pověst třeba křesťanství poměrně rychle ztrácí, ta snaha je viditelná a nesporná. Není také náhoda, že křesťanští politikové jsou většinou velmi silně a antisociálně zaměřeni a jejich hlavním nepřítelem (čti konkurentem) jsou politická hnutí, která se tyto základní lidské potřeby snaží saturovat bez spojování s náboženstvím. Pokud bychom byli cyničtí, tak lidé kteří jsou šťastní a spokojení, Boha potřebovat nebudou.
V dnešní společnosti si ale mohou pomoci sami jen lidé buď velmi dobře fyzicky a psychicky disponováni k vytváření vlastních sociálních vazeb nebo lidé, kteří najdou alternativní sociální struktury, které jim budou schopny pomoci v době nouze. Jen pro takové lidi vůbec připadá v úvahu ta varianta, že budou šťastnými ateisty.
Islám je dnes díky relativně pevným pravidlům a silné sociální struktuře schopen zabezpečit většinu základních lidských potřeb. Není náhodou, že prvními konvertity často bývají lidé ze sociálně vyloučených skupin, jako jsou třeba vězňové. Islám možná selhává na samém vrcholu pyramidy, to ale pro většinu lidí není vůbec zásadní vada na kráse. Výsledná islámská společnost a její horizontální struktura je velmi podobná té komunistické. Není divu, že k islámu inklinují i podobní lidé.
Podobnou funkci možná kdysi plnilo i křesťanství, ale to na ty nejnižší patra de facto rezignovalo. Křesťanské společnosti se sice snaží provozovat charitu a sociální služby, ale tyto služby nejsou nedílnou součástí křesťanského života a mezi nimi a křesťanskou komunitou existuje značná propast. Zjednodušeně řečeno, křesťané sice poskytnou bezdomovci střechu nad hlavou v ubytovně, ale k sobě domů si jej nevezmou.
Ateisté možná okupují špičku pyramidy, ale nižší a důležitější patra potom nechávají na každém, aby si je zabezpečil sám. Takových lidí, kteří to dokáží nikdy nebude mnoho.