Položme si otázku inspirovanou článkem Michala Hanka Spirituální zážitky. Když vyjdu z definice ateisty jako toho, kdo nevěří v existenci boha nebo bohů, tak potom může být ateistou i člověk, který “má vztah k duchovnu”. Může jím být i člověk, pro něhož logika a racionalita nehrají v životě příliš významnou roli. Člověk, který klade důraz na prožívání, pocity a vztahy.
Otázka tedy stojí: je ateistou ten, kdo nevěří v Boha, přesto jej zajímá “duchovno” a “spiritualita”? Nebo. Je ateistou ten, kdo si třeba nemyslí, že evoluční teorie je skutečná a ten, kdo třeba věří v účinky homeopatie? Může být ateistou člověk, jehož uvažování je nějaké racionalitě na hony vzdáleno? Člověk, kteří věří konspiračním teoriím nebo magickým rituálům?
Já sám za sebe si odpovídám ANO, může. Vždyť škatulka ateismu prostě a jednoduše popisuje člověka, který nevěří v existenci boha. A ty věci co jsem vyjmenoval výše s jeho existencí nemají mnoho společného. A co si o tom myslíte vy?