Dva zářijové průzkumy Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) překvapení nepřinesly. Podle prvního z nich, který zjišťoval důvěru Čechů v některé instituce veřejného života (armáda, rádio, policie, televize, soudy, nezisk. org., tisk, banky, odbory, církve), se církve těší zdaleka nejnižší důvěře z nabízených možností. Celých 71 % dotázaných církvím nevěří. Pravděpodobně vzhledem k problematice církevních restitucí pak důvěra v církve výrazně poklesla oproti březnu 2012 a únoru 2002, kdy církvím nevěřilo 51 % dotázaných. Důvěra v církve ale dlouhodobě klesá i mezi lidmi, kteří se hlásí k nějakému náboženskému vyznání. V únoru 2002 důvěřovalo církvím 63 % respondentů s náboženským vyznáním, v září 2012 už jen 42 % respondentů s náb. vyznáním.
Druhý průzkum zkoumal názory veřejnosti na roli církví ve společnosti a na navrácení církevního majetku. Respondenti v otázce role církve ve společnosti vyjadřovali svůj názor v těchto oblastech: duchovní opora lidem, péče o staré a nemocné lidi, péče o chudé lidi, dobrá morálka ve společnosti, správná výchova dětí, vzdělávání. Z výsledků plyne, že nejvíc česká veřejnost vidí církve jako poskytovatele duchovních služeb (organizování náboženského života a zprostředkování služeb) – pro zajištění duchovní opory lidem považuje církve za potřebné 67 % dotázaných. Pro 59 % respondentů je církev také potřebná v oblastech péče o staré a nemocné. 49 % lidí pak spatřuje potřebnost církví v péči o chudé. Osobně mě těší, že pro morálku považuje církve za potřebné „jen“ 39 % populace, pro výchovu dětí 27 % a pro vzdělávání 22 %. Ve srovnání s minulostí (od roku 1993) vyplývá, že kromě duchovní opory v ostatních oblastech mínění o potřebnosti církví vytrvale klesá.
Na údaje ohledně církevních restitucí, které tvoří většinovou část druhé zprávy vzhledem k rozsahu výsledků odkazuji laskavého čtenáře přímo na příslušný text.
Zdroje: