Papež Benedikt XVI. posunul debatu o manželství a rodině na tu správnou úroveň. V reakci na chystaný francouzský zákon, který má zrovnoprávnit manželství homosexuálů a umožnit homosexuálním párům adopce dětí, prohlásil, že

pravda o  manželství a rodině je pro společnost zcela zásadní a musí být šířena odvážně a kreativně.

Odvahu a kreativitu jistě nemůžeme upřít další hvězdě naší popkultury Lady Gaga, která reagovala truismem:

Co si papež myslí o gayích je světu lhostejné. Je to důležité jen pro lidi, kteří papeže mají rádi a kteří jej následují.

Jak víme, tak papeže dnes nemá rád, ani jeho osobní komorník, rodiče již nemá a ženatý také není. O dětech se jeho oficiální životopis nezmiňuje, takže Gaga tím mohla myslet, že na tom co dnes papež říká nesejde nikomu. Papežovy názory dnes proto zná celý svět jen díky tomu, že se objevují po celém světě ve zprávách o celebritách. O tom že by jeho názory zajímaly někoho v seriózních zprávách dnes nemůže být ani řeč.

Německo

O čem média naopak informují je hrozba faktické exkomunikace pro ty katolíky, kteří v Německu neplatí církevní daň. Alespoň tak se vyjádřili němečtí biskupové na adresu těch, kteří by snad nechtěli platit 8% církevní daň a přesto by dále chtěli pojídat oplatky v kostelích. V současné době je k dani registrováno necelých 25 miliónů věřících a církev tak vybere každý rok více jak 5 miliard eur. Úbytek platících věřících ale každým rokem zrychluje a v roce 2010 dosáhl již 181.000 navždy ztracených duší. Neplatící věřící již v Německu neexistují, jak se nakonec dozvídáme od samotných biskupů. Papež, pokud víme, se během své kreativní kampaně k tématu nijak nevyjádřil

Česko

V Česku potom katolická organizace překvapuje bystrostí a kreativitou, s jakou se zhostila úkolu propagovat klasický model heterosexuální rodiny. Na oslavy české státnosti na poutním místě ve Staré Boleslavi si katolíci pozvali lebku svatého Václava. Ta se dostavila v doprovodu dnes již slavných bodyguardů z hradní stráže. Lefebvrističtí ultrakonzervativní katolíci přitom nezapoměli podotknout, že budhismus a křesťanství jsou dva zcela rozdílné světy, protože

… protože ochranný znak, který (Dalajláma – pozn. redakce) zvolil za symbol svého „pontifikátu“, vůbec neprozrazuje mírumilovné úmysly. Představuje ho bohyně Palden Lahmo, která, ověšena náramky z lidských lebek, jede na koni přes krvavé jezero a jako podložku má pod sebou kůži staženou ze svého syna, jehož vlastnoručně zavraždila.

Ano, skutečně jsou to dvě zcela odlišná náboženství, chtělo by se dodat na adresu těch, jejichž „ochranným znakem“ je otcem obětovaný a propíchaný chlapík na popravčím kříži  a typická je snad až obsedantní záliba v usušených kouscích mrtvol. Člověk potom už jen nevěřícně kroutí hlavou, když čte v Respektu rozhovor s Antonínem Novotným. Ten vypráví o tom, jak vozili lebku sv. Václava nebo sv. Vojtěcha v nákupní tašce. Lebky jim pravidelně předával kardinál Tomášek za účelem „uspořádání poutě a tajné mše“. Tímto výjevem, nad nímž by jistě zaplesalo srdce Jaroslav Haška, zakončíme náš výlet do tajemného a bizarního světa katolického společenství.

Jeli jsme vždycky maximálně tři, kněz lebkař a dva ministranti. V praxi to vypadalo tak, že jsme dojeli třeba s lebkou svatého Václava do Boleslavi a tam jsme se v kostele modlili vigilie a prosby za světce. Všechno muselo proběhnout v utajení, takže jsme seděli v lavicích, modlili se a relikvii jsme měli položenou mezi sebou na lavici. Pak jsme šli ponejvíce na oběd do nějaké hospody a zase jsme vlakem nebo autobusem jeli zpět do Prahy, kde jsme relikvii vrátili kardinálu Tomáškovi.