Arcibiskup Orsenigo zastupující Pia XII. na oslavě Hitlerových narozenin (1939) /catholicarrogance.org
Exkomunikace je způsob, jakým se církev zbavuje nechtěných oveček, aby si sama zachovala neposkvrněný morální kredit. Je známá od 13. století, kdy byla formálně povolena bulou „In Coena Domini“. Samozřejmě že po zážitcích s pedofilními skandály kněžích to zní jako špatný vtip. Přesto církev exkomunikaci již v minulosti mnohokrát použila. Rád bych, abychom si řekli, co vlastně exkomunikace znamená.
Pro jednotlivce je exkomunikace absolutní vyčlenění z církve (stáda) a nemožnost přijímat svátosti či dostat poslední pomazání a v některých případech je dotyčnému i fyzicky zabráněno navštívit posvátná místa jako např. kostely, hřbitovy atd. Nesmíme opomíjet věřící, pro které to znamená, že jim bude navěky věků odepřen přístup do nebe. Rovněž záleží na společnosti, jak se k vám zachová. Nebylo žádnou výjimkou, že lidé ve středověku byli s exkomunikací (např. za nezaplacení desátků) vyloučeni i z celé společnosti a jako exkomunikovaným jim nesměla být poskytnuta žádná pomoc a to pod trestem exkomunikace či rovnou smrti. Tedy se stali pro společnost zcela mrtvými. Pokud byla použita na šlechtice či krále měli ostatní evropští panovníci svaté právo zabrat jejich zem.
Exkomunikaci rozlišujeme na dva druhy:
A. Exkomunikaci na základě rozhodnutí papeže či jeho úřadu. Do čehož mu jako nejvyšší autoritě nesmí nikdo mluvit a při které sám papež zváží, zda exkomunikaci provede či ne. A která obvykle následuje při vykonání těchto činů:
- Fyzický útok na papeže,
- Znesvěcení Svátosti,
- Udělení rozhřešení hříšníku proti šestému (Tak co čtenáři Bible, které to je?) přikázání (Poradím ti. Nezabiješ, to není),
- Prozrazení zpovědního tajemství,
- Vysvěcení biskupa bez papežova souhlasu.
B. Exkomunikaci zcela automatickou, neomluvitelnou. Kdy stačí porušit jasně dané pravidlo a dotyčný je venku. Těmi se zabývají nižší úřady církve (jako diecéze, farnosti ale i biskupství atd.).
- Podstoupení interrupce či její provedení,
- Kacířství (Je chápáno jako odlišný výklad víry! Tedy žádné „Já používám kondomy…tralalala, i když to má církev zakazuje“),
- Schizma (Je rozdělení či rozkol, jenž by mohl věřící vnést do společenstva),
- Odpadlictví od víry (Počítá se za něj dospění v ateistu ale i přechod k jinému a to dokonce i křesťanskému náboženství).
Tento poněkud delší úvod byl napsán pro lepší pochopení toho, jak snadné je exkomunikovat člověka z římsko-katolické církve. Pojďme teď ale k tomu hlavnímu.
Exkomunikace římsko-katolických komunistů byla nařízena papežem Piem XII. Stala se ihned exkomunikací automatickou. Tedy pokud se katolík stal komunistou, byl ihned vyloučen z církve. Zajímavější pro nás ale bude postup pražského arcibiskupa Josefa Berana, který se rozhodl ukončit situaci, kdy katolický kněz Josef Plojhar pomáhal komunistům jako aktivní vysoce postavený člen strany (ministr zdravotnictví 1948-68). Nařídil tedy Plojharovi, aby rezignoval na svou funkci, a zakázal mu kandidovat v následujících volbách. Plojhar ale obě nařízení ignoroval, a proto ho arcibiskup exkomunikoval. To, že byl exkomunikován kněz takřka ihned, i když byl vysoce postavený komunistický pohlavár a to navíc v komunistické zemi, je velmi důležité.
Protože se dostáváme k exkomunikaci nacistů. Je smutným faktem a další hanbou římsko-katolické církve, že zrůdy, které se hlásily k římskému-katolictví, nebyly dodnes exkomunikovány z církve. Adolf Hitler, Josef Mengele, Rudolf Hesse, Hermann Göring, Heinrich Himmler (i když ten byl také nadšeným buddhistou) a mnozí další jsou dodnes pravými římskými-katolíky. Haleluja! Jediný z nacistických představitelů, který byl z církve vyloučen, byl Paul Joseph Goebbels a to ne proto, že by byl nacistou, ale proto, že si vzal protestantku.
Jsem celkem připraven na ignoranci věřících, kteří budou hovořit o nesmyslnosti vyznání těchto lidí či se do krve hádat zda byli či nebyli katolíky. Proto zde mám posledního pána. A to římsko-katolického kněze Josefa Tisa, jenž byl představitelem Fašistického Slovenského Štátu a nechal zavraždit tisíce lidí. Jakpakto, že Plojhar exkomunikován byl a Tiso ne? Dokonce ani posmrtně? Jak to, že komunisté byli exkomunikováni okamžitě po vstupu do strany, ale nacisté nebyli exkomunikováni nikdy? Toto je ona morálka, na kterou má vývoz Vatikán?