Tento seznam obsahuje pečlivě vybrané a fakticky ověřené argumenty proti schvalovanému zákonu. Nejsou to argumenty proti restitucím církevního majetku jako takovým. O tom, jestli je dobré připravený zákon schválit, nechť si udělá každý obrázek sám.
1. Zvýhodnění náboženských organizací. Restituce, které všichni pamatujeme z devadesátých let se týkaly jen fyzických osob – lidí. Vrácení majetku organizacím proběhlo jen na základě výčtových zákonů. Tedy zákonů, kde byl majetek přesně vyjmenován. Mezi těmi organizacemi byly i církve. Zákon, který je nyní připravován se z nějakého důvodu týká jen organizací, jejichž společným jmenovatelem je víra v nadpřirozené bytosti. Dochází tak k zásadní nespravedlnosti, kdy jsou organizace posuzovány jen z hlediska víry jejich členů.
2. Nerovnost před zákonem. Nárok na rovnost před zákonem mohou potom použít i jiné organizace, se kterými nebylo zacházeno stejně jako s církvemi. O majetek a případné finanční vyrovnání se potom mohou hlásit a soudit i další organizace a firmy. Jako příklad uvedu Červený kříž, kterému bylo po listopadu ’89 vráceno zhruba 20 procent majetku. Proč by Červený kříž neměl mít nárok na stejné zacházení jako církve? Současný zákon se potom může našem státu v budoucnu ještě zásadně prodražit.
3. Vyplácení peněz církvím, které nic nevlastnily. Mnoha menším církvím se vyplácí odškodnění za majetek který nikdy nevlastnily. Toto odškodnění dosahuje mnohonásobků hodnoty nárokovaného majetku. Církev československá husitská dostane vyplaceno 14 krát více (3,085 mld. Kč), než je hodnota majetku, který si nárokuje. Českobratrská církev evangelická dostane 26 krát více (2,266 mld. Kč), Církev adventistů sedmého dne dostane 157 krát více (521 mil. Kč), Jednota bratrská 250 x více (601 mil. Kč). Další církve potom dostanou miliardy korun, aniž by o nějaký majetek v uvedeném období přišly.
Vzniká tak silné podezření, že zdánlivé vyrovnávání se 17 církvemi jen částečně zakrývá fakt, že majetkové přesuny se týkaji téměř výhradně katolické církve. Vyplácení miliard organizacím, které o ně nikdy okradeny nebyly silně připomíná poplatek za mlčení potenciálních kritiků. Jedná-li se o solidární dar katolické církve menším církvím, je to jen doklad, že katolická církev si určila podobu zákona. Nikdo katolické církvi ani nikomu jinému nebrání podělit se s kýmkoli soukromě a dobrovolně.
4. Neprůhledné vyhodnocení hodnoty církevního majetku a výše plateb. Částka 59 miliard korun, které budou církve dostávat od státu po dalších 30 let je spočítána ve chvíli, kdy církve neprokázaly, na jaký majetek mají nárok a není znám rozsah majetku, o který vůbec požádají. Není tedy principiálně možné vyhodnotit a ocenit majetek, který církvím stát vrátit nemůže. Částka 59 miliard je tedy politické rozhodnutí, bez opory v objektivní skutečnosti a můžeme ji nazvat darem. Podle chystaného zákona církve od státu dostanou finanční dar v neslýchané výši. To za situace, kdy stát omezuje sociální příspěvky potřebným.
5. Morální důvody. Morálně sporná je už sama idea vracení majetku právnickým osobám – organizacím. Organizace nemůže trpět, trpět mohou jen živé bytosti. Vztah současných členů církví k těm, kteří byly členy před 60 lety je nejasný. Před 60 lety se hlásila ke katolické církvi naprostá většina obyvatelstva. Dnes je to sotva 15 procent. Mnoho katolíků se na tehdejším zabavování majetku podílelo. Stejně tak mnozí potomci těch, kteří v té době majetek využívali jsou dnes bez církevní příslušnosti a naopak jistě existuje mnoho katolíků, kteří jsou potomky komunistů. Dochází tak k situaci, kdy potomci tehdejších utiskovaných budou platit utiskovatelům svých rodičů, kteří je o majetek tehdy připravili. Budou tedy trpět dvakrát.
6. Právní důvody. Za první republiky a Rakouska-Uherska existovala omezení a pravidla, která bránila církvi, aby mohla s majetkem nakládat dle vlastní libovůle. V mnoha případech církev při prodeji nebo jiné činnosti musela žádat o souhlas státu. Dnes žádné takové omezení existovat nebude a majetek bude mít pro církev daleko větší cenu.
7. Nejasný vztah církví k majetku. Některý majetek, který se církvi dnes bude vracet měl dříve speciální formu vlastnictví, která byla podobná dnešním veřejnoprávním institucím. Kostel byl například vlastněn kostelem a v praxi se o něj starali farníci ve spolupráci s církví. Církev ale s kostelem nemohla volně disponovat, stejně jako dnes nemůže stát zcela volně disponovat s majetkem České televize. Podle připravovaného zákona dnes bude kostel patřit církvi.
8. Právní nejistota. Zákon o církevních restitucích, tak jak je navrhován, je vnímán velkou většinou společnosti jako nespravedlivý. V parlamentu je prosazován jen těsnou většinou a opozice zároveň slibuje, že zákon změní, jakmile bude mít možnost. Zákon a jeho prosazování tak rozděluje společnost a přispívá k právní nejistotě. Toto je zvlášť varující vzhledem k velikému objemu majetku a financí, kterých se zákon týká.
Pokračovat můžete na Výzvu ateistů za spravedlivé vyrovnání státu s církvemi
Spoluautor: Tomáš Sluka