Modlící se Máří z Magdaly
Když je věřící člověk konfrontován s racionálními otázkami na existenci Boha, často se uchyluje k tomu, že Bůh je nepoznatelný a je mimo schopnosti vědy zkoumat něco tak duchovního. Věda se přece zabývá jen materiálním světem. Tyto argumenty se, alespoň podle Filipa Tvrdého, rozplynou ve chvíli, kdy dojde na modlitbu. Tady již jde o čistě materiální věci a statky, které nepochybně v hledáčku vědy být mohou a také jsou. Modlitba může být za uzdravení, úspěch třeba ve sportu nebo bohatství.
Ve svém článku Filip argumentuje jak proti účinnosti modlitby, tak pochybuje vůbec o její morálnosti. Vždyť co si vlastně přeje sportovec, který se křižuje před výkonem?
Na nedávném fotbalovém mistrovství Evropy bylo vidět, jak se reprezentanti z tradičně katolických zemí neustále křižují, vzhlížejí k nebesům a děkují pánubohu za úspěch při střelbě z přímého kopu. Modlitba za vítězství ve sportovním utkání je přitom zcela jasně nekřesťanská, protože úspěch jednoho týmu je nutně vykoupen neúspěchem toho druhého. Naivní či zlomyslní věřící se vlastně modlí proto, aby se soupeřům nedařilo, míč jim sklouzával po kopačkách, brankáře oslňovalo slunce, záložníkům se obnovovala svalová zranění, a podobně. Modlitba se tak stává něčím velmi amorálním, protože jejím cílem je v těchto situací snižování well-being jiných lidských bytostí.
zdroj: Massive Error