Rorschachův test – inkoustové skvrny
„Náboženské texty jsou vykládány téměř nekonečně mnoha způsoby,“ píše ateistka Greta Christina. A hned se ptá, co nám různé náboženské víry mohou říci o samotných věřících?
Budete-li mluvit s tisícem věřících o tom, jak si představují Boha, dostanete tisíc různých odpovědí. Víme, že svaté texty jsou plné nekonzistencí, blbostí a na mnoha místech si protiřečí nejen s realitou, ale i sami se sebou.
When you look from the outside — from the atheists‘ perspective — different conceptions of God look very much like contorted rationalizations. They’re attempts to twist a badly written story and try to make it make sense. … Three gods… who are somehow one god… but are still different, with different powers and personalities. It looks a lot like fanfic, actually: like attempts to fill in the gaps of the narrative, and make the confusing and contradictory parts make some sort of sense.
Pokusy věřících vyložit, co ta jejich víra ve skutečnosti znamená nevypovídá nic o skutečném světě, ale spíše o nich samých. Je to jen zpětná racionalizace jejich činů a myšlenek. Oni sami vyberou třeba v Bibli pasáže, které oni sami považují za důležité. To oni si zvolí, která z božích verzí bude pro ně aktuální. Bude to mstivý Bůh starého zákona nebo milující a shovívavý otec? Nebude to snad spíš jen jakýsi neuchopitelný koncept – údržbář a nepochopitelná síla, která stvořila tento svět a sem tam do něj zasáhne, když se věci začnou vyvíjet špatným směrem? A co třeba přísný, řád milující, ale spravedlivý dozorce. To vše jsou věci, kterým třeba různí křesťané věří.
Jejich víra je ve skutečnosti podobná situaci, kdy lidé říkají, co jim náhodná skvrna Rorschachova testu připomíná. Pro nás ateisty je to jistě užitečný postřeh. Věřící se mohou zamyslet nad tím, jestli nenastal čas, aby své činy a myšlenky řídili skutečností, spíš než starými, neaktuálními a zmatenými svatými texty a pověrami.