Před stovkami let byli lidé zvyklí držet hubu a krok. Katolická církev byla jednou z nejmocnějších a nejbohatších organizací na světě. Věřící byli nuceni poslouchat své pány a byli církví mnohdy doslova vlastněni. Již tehdy se církevní mamonářství a politikaření mnoha lidem nelíbilo, ale neměli sebemenší šanci s tím cokoliv udělat.
Dnes je situace jiná. Zatímco Vatikánem otřásá skandál Vatileaks, zatčení papežova osobního sekretáře a celosvětové aféry, kdy se církev podílela na zneužívání dětí, tak si politické kliky církevní mašinérie našli čas na to, aby odvolali velmi populárního slovenského arcibiskupa Róberta Bezáka. To vyvolalo vlnu pobouření mezi slovenskými věřícími. Vatikán ale důvody svého kroku nezveřejnil. Podle velmi emotivního vystoupení pana Bezáka v kostele v den svého odvolání je nezná ani on sám. Spekuluje se o jeho liberálních postojích nebo snaze vyšetřit finanční machinace svého estébáckého předchůdce Sokola.
Rozloučení pana Bezáka s jeho věřícími
Jak dlouho věřícím katolíkům potrvá, než si uvědomí, jakou organizaci svým členstvím podporují a komu přispívají svými příspěvky? Lidé před několika sty lety volbu neměli. Dnešní věřící ji už mají.