Jak vidím, Halíkův pojem něcista se docela zalíbil. Já s tím nesouhlasím. Domnívám se, že pokud někdo stydlavě přizná, že počítá s „něčím“ nad námi, tak pouze nepřiznává barvu. Lidé věří všemu možnému, ani vysokoškolsky vzdělaní lidé nejsou imunní vůči nejbizarnějším pitomostem. Ale ty nepřiznávají jen tak na potkání. Obvykle postačí to „něco“.
Vzpomínám na dva manžele z dob tuhé normalizace. Oba intelektuálové, vysokoškoláci s titulem. I oni jen tak v „něco“ věřili a teprve při pozdějším důvěrnějším hovoru přiznali v co vlastně. Překvapeně jsem zíral, když mi předvedli jako důkazy – evidentně upravované fotografie s jakýmisi skřítky a vílami, zachycenými prý v zahradě kdesi v Anglii. Vyklubali se z nich posléze fanatičtí stoupenci spolku sv. Grálu – Abdruschin, Abdrushin nebo Abd-ru-shin?. Nejen že studovali přednášky svého Mistra s názvem Ve světle pravdy, ale věřili mnoha jiným hloupostem, jak svědčily i ony fotografie.
Jiný pán z těch dob, rovněž vysokoškolák, se vyvinul z baptisty ve stoupence ještě radikálnějších názorů. Věřil, že nemůže být nemocný, jeho Bůh je přece s ním a nic mu neodepře. Princip spočíval prostě v tom, že nemoc ignoroval a věřil, že je naprosto zdravý. „Správná“ biblická víra mu dávala jistotu. Pěkně hloupé, že? Nesledoval jsem ho déle, jen jsem s ním párkrát hovořil. Snažil se to uplatňovat i u svého synka. Mohl způsobit nevratné zdravotní poškození, ale to by si ten fanatik asi nepřiznal. Přesto předpokládám, že časem musel narazit na realitu a svou víru zase nějak modifikoval.
Nedávno jsem sledoval televizní reportáž z Pohádková země – Pičín. Opravdu pěkný název. Duší toho vše je malířka, ilustrátorka a kdoví co ještě Vítězslava Klimtová. Když se podíváte na internetovou stránku, tak usoudíte, že je to neškodná dětská výletová záležitost. Paní má specifickou výtvarnou představivost a uplatňuje ji v praxi tak, aby získala zájem i příjem. Nicméně v té televizní reportáži mluvila daleko přímočařeji. Už to nebyl pouhý dětský pohádkový areál. Oznámila, že se považuje za čarodějnici, přišla na to prý už dávno. Rozeznala i to, že její maminka byla ve skutečnosti víla v lidském světě. Existují prý nejen víly, ale i hejkalové, vodníci, skřítci atp. Když vstoupíte do lesa, pocítíte úžasnou krásu a harmonii. Něco takového není možné bez činnosti skřítků, kteří se starají o stromy a vodní prameny. Jsou skrytí, zvláště dnes v důsledku jim cizích vládnoucích technologií se více ukrývají. Ale i tak je můžete poznat. Do Pičína prý zavítal americký kardiochirurg a sdělil, že u nich jsou skřítci také. Kdysi si je vzali s sebou z Evropy osídlenci.
Prostě paní „něco“ přiznává, něco vykládá poeticky dvojsmyslně. Nepochybuji, že její víra v tajemný svět přírodních sil je konkrétnější. Opravdu jsem se nikdy nesetkal s tak omezenou teorií, které by stačilo pouhé „něco“. Rozdíl je pouze v tom, co se chce v té či oné situaci přiznat. To nějaký výzkum veřejného mínění či formální rozhovor z málo známou osobou nemůže přesně odhalit.