Na svém facebookovém profilu a nakonec i v článcích na Osacr.cz často píšu velmi nevybíravě o náboženství a náboženské víře. Zároveň ale existuje mnoho věřících lidí, jichž si vážím a mám je rád. Tento zdánlivý rozpor mnoho věřících jen velmi těžko chápe. Zároveň s ním mohou mít problém i někteří ateisté. Jak si mohu vážit člověka, jehož náboženská víra mi přijde absurdní? Tady je pár pravidel, která kolují na internetu a zároveň plně odpovídají tomu, jak to cítím já.
Ne – skutečně si nevážím tvé náboženské víry. Plně ale respektuji tvé právo věřit si čemu chceš. Respektuji i tvé právo svoji víru jakkoliv projevovat. Respektuji tě do té doby, dokud ty budeš respektovat mě.
Zároveň ale nerespektuji tvé právo říkat mi, že jsem zlý člověk. Nelíbí se mi a nerespektuji, když mi říkáš, že skončím v pekle. A v neposlední řadě, vůbec nerespektuji tvé právo mi jakýmkoliv způsobem vnucovat náboženskou víru a její důsledky.
Nerespektuji ignorantství. Nerespektuji vymývání mozků. Nerespektuji sekty a církve. A nerespektuji nenávist, zaslepenost, sexismus a tyranii. Tvé náboženství skutečně nerespektuji a ani si jej nevážím.
Ve skutečném životě totiž stačí zachovávat pravidla slušného chování a respekt k přesvědčení jiných. Stejně jako respektujeme druhé, měli bychom vyžadovat, aby i oni respektovali nás. Jestliže jsme někde hosty, tak se můžeme ze slušnosti nebo zvědavosti účastnit náboženských rituálů do té doby, dokud se nestanou nějakým způsobem závazné. Stejně bychom ale měli, kdykoliv jsme na to přímo dotázání jasně vysvětlit svůj postoj a přesvědčení. Když budete na návštěvě afrického kmene, také asi neodmítnete možnost zúčastnit se večerního rituálu nebo oslavy. Nebude to pro vás ale nic jiného než pěkný domorodý zvyk a zajímavý zážitek.

