O morálce se diskuse vedou často. Omlouvám se tedy předem, že nastoluji pár myšlenek na toto téma.
Křesťané si nezřídka nárokují na morálku patent. Nemyslím tím jen nějaké hlubokomyslné úvahy, ale třeba – ani nepočítám, kolikrát jsem to už slyšel – kdyby lidé dodržovali desatero… Asi by byl na zemi ráj. Samozřejmě takové vyjádření má nepatrnou hodnotu. Je to pouze přání či apel, což nic nemůže změnit. A dále, proč desatero? Jakou autoritu v dnešní společnosti to má? Oni si třeba myslí, že silou myšlenky. Ale jaký je původní plný text desatera? Co s tam uvedeným inventářem dnes? A proč vypreparovat desatero a nehledět na celý židovský zákon, což se zdá logické? Není to prostě k ničemu. Pro mě má cenu číst myšlenkově hodnotné věci, třeba starých moralistů. Srovnejte Hovory k sobě Marka Aurelia s bláboly v Novém či Starém zákoně.
Abych nekřivdil, v tom starém jsou literárně i myšlenkově hodnotnější texty, původem ovšem odjinud – například Kniha Jobova, Přísloví, Píseň písní…
Morálka je ve společnosti jen jedna. Katolík z 18. století po morální stránce nemá nic společného s katolíkem dneška. Dnes mají všichni lidé podobnou toleranci k morálním jevům, ať jsou jakékoliv. Křesťané rozvádějí svá manželství jako ostatní, podobně páchají kriminální činy, chodí rádi korzovat do hypermarketů, sledují přiblblé televizní seriály atd. Nic odlišného od většinové populace. Já si myslím, že i lpění na katolickém celibátu může souviset s vědomím obecné krize manželství. Rozvody kněžských manželství by církvi na věrohodnosti moc nepřidaly.
Příznačné pro křesťanská společenství je časté pokrytectví. Na jedné straně úsměvy, potřásání rukou apod., na straně druhé to rychle vyprchá. Není divu. Člověk v nějaké společnosti rychle cítí sympatie a antipatie. Jsou lidé, kteří jsou nám na první pohled milí, příjemní, důvěryhodní, jsou jiní, kteří nám jsou na první pohled lhostejní či nesympatičtí. Pokud se někdo přetvařuje a předstírá všude sympatii, kde však není, dostává se do pokrytecké pozice. Odtud častá rozčarování těch, co byli v křesťanské společnosti zprvu zaplaveni pokryteckou předstíranou láskou a až později si uvědomili realitu. Podívejme se na křesťany veřejně činné. Ministr financí M. Kalousek se jistě považuje za správného katolíka. Nedávno se rozhořčil a dál pár facek mladíkovi, který se k němu nechoval slušně. Bylo to křesťanské? Měl se usmát a láskou přemoci zlobu. Ale kdepak, pan Kalousek reagoval jako jiný, popudlivý člověk.
Na základě čeho chtějí křesťané dávat morální lekce ostatním? Bible? Tato stará snůška literatury má velmi rozmanitou hodnotu. Nový zákon je po literární stránce ubohá záležitost. Fakta, myšlenky, reálie…? Nic takového, samé hloupé zázraky a pohádková vyprávění. Jedna stránka ze Seneky je mi víc než tento obskurní spisek. Ohánět se Starým zákonem je rovněž docela legrační. Co nějaký pastýř ze starověkých luhů a hájů může říci dnešní době? Na co to lze dnes aplikovat? Ať se tím zabývají filologové, historikové, specialisté a zájemci, jinak je to mrtvé a nikomu to nepomůže, ať si sám namlouvá, co chce.
Pro mě je nepochopitelné, že jsou posíláni křesťanští duchovní k armádním jednotkám nasazeným v zahraničí. Copak nejsou k dispozici psychologové, kteří jsou specialisty na tyto věci? Spíš to vidím jako uchycování se církve ve státních strukturách, získání slušně placeného místa a cestování. Rád bych věděl, co farář může lidem v boji vykládat. Nastav na útok svou tvář, buď pokorný, nebojuj… toto jsou přece křesťanské myšlenky. Navíc farář na bojišti, to samo je v rozporu s jeho učením. Měl by to být pacifista, nositel myšlenek lásky, odpuštění, dorozumění… Ale když si vzpomenu na filmové záběry kněží v 1. světové válce, jak světí děla, tak se divit vlastně nemusím. Nakonec celé dějiny jsou protkány náboženskými válkami, ve jménu boha se válčilo, dobývaly se kolonie, likvidovali se kacíři… To všechno jde na účet křesťanství, údajně náboženství lásky k bližnímu.
Láska k bližnímu, to je jen teorie, praxe je jiná. Ve skutečnosti nemají žádnou morální autoritu, jen si ji sami sobě a jejich sponzoři jim přičítají. Morálka je ve společnosti společná.