Jak to vypadá, tak to tak není. To, že je víra dobrá a nevíra špatná, je jeden z mechanismů, jak udržet věřící věřícími. Každý člověk přece chce být ten dobrý, respektovaný a ctnostný. Věřící člověk proto nerad dává svoji víru v sázku tím, že by diskutoval s ateisty (čest výjimkám). Mohlo by to totiž prohloubit jeho pochybnosti a příblížit jej k “morálnímu pádu”.
Proto jsou věřící často nabádáni, aby se vyhýbali “hříšným” myšlenkám a sami to podvědomě činí. Jediný způsob, který je pro většinu věřících bezpečný, je v podstatě monolog, kdy se nás snaží přesvědčit o své pravdě. Jakmile dojde k diskusi, jejich zájem a motivace upadá.