V prvním čísle letošního festivalového deníku AFOhled vyšla čtivá esej o náboženství, ateismu a jejich vztahu k vědě z pera mladého filosofa Jana Černíka, kterou vám nyní s laskavým svolením autora a šéfredaktora AFOhledu Ondřeje Čížka přinášíme.
Podle britského filozofa Bertranda Russella přispělo náboženství k vývoji civilizace pouze vznikem kalendáře a sledováním zatmění. Tradičně připisované přínosy, jako jsou udržování vzdělanosti ve středověku, charitativní práce nebo morální chování jednotlivců, se ukázaly v souvislosti s náboženstvím jako nahodilé. Pokud je však náboženství takto neužitečné, jak je možné, že je stále zmiňováno popularizátory přírodních věd?
Letošní ročník Academia Film Olomouc nabízí v programovém bloku Věda a náboženství výběr filmů tematizujících rozdílnost pohledů na fenomény náboženských vizí, věrohodnosti Bible a vzniku vesmíru. Tradiční pohled představitelů náboženských organizací je konfrontován se seriozními výzkumy a divákům se populárně naučnou formou dostává vysvětlení jasných a srozumitelných vědeckých teorií. Nekonzistentní a nevěrohodná náboženská dogmata či víra v zázraky pak působí jako zcela neužitečné, podobně jako to napsal již před desetiletími Bertrand Russell.
Přestože promítané filmy dokazují nepravdivost náboženských dogmat a neprokazatelnost zázraků, jejich existenci legitimizují. Víra a náboženství jako by měly nárok na pravdu ve stejných oblastech jako věda a věda jako by měla za úkol vyvracet náboženské pravdy. Vztah vědy a náboženství může být tedy na základě takového přístupu dezinterpretován. Náboženství, stejně jako všechny další oblasti lidské činnosti, patří mezi fenomény, které mají zkoumat přírodní vědy, a jako takové nemá nárok na pravdu v oblastech fyziky nebo neurálních věd. Postavení náboženství a vědy na stejnou úroveň vede pouze k upozaďování tohoto faktu.
Významné množství popularizátorů vědy na sebe vzalo postupem let poslání šířit ateismus nebo alespoň vyvracet náboženská dogmata. To je i případ filmů, které jsou letos promítány na AFO. Největším nebezpečím takových děl, ať už kinematografických nebo knižních, je, že poskytují prostor pro obskurní názor, že věda je náboženstvím současnosti. Představitelé militantního ateismu, ačkoliv se vůči tomuto příměru vymezují, mohou agresivním stylem argumentace implikovat dojem, že přírodní vědy jsou zrovna tak dogmatické. Tedy naprostý opak toho, jak nám přírodní vědy zprostředkovávají poznatky o světě kolem nás.
Domnívám se, že by bylo v oblasti popularizačních filmů a knih přínosnější postavit náboženství na úroveň ostatních projevů lidské kultury, protože není ničím jiným. Přírodní vědy již dávno prokázaly, že názory, které jsou kontaminovány vírou v nadpřirozeno, jsou naprosto odlišné od reality, a tedy irelevantní. Častou námitku, že i v přírodních vědách dochází k vyvracení teorií, lze odmítnout tím, že právě falibilismus umožňuje zpřesňování našich poznatků o světě (falibilismus je filozofický názor, podle něhož jediný spolehlivý postup, který dovoluje přiblížit se k pravdivému poznání, je kladení vyvratitelných hypotéz a jejich ověřování pokusem nebo zkušeností, pozn. red. AFOhled).
Dogmatické nauky nejenže neposkytují pravdivý pohled na svět, ale jejich zastánci dokonce odmítají svou omylnost. Tento a další postřehy o rozdílnosti povah náboženství a vědy ukazují jejich nepřekonatelnou odlišnost. Otázkou tedy není, zda domnělá nadpřirozená bytost stvořila svět, ale proč si někteří lidé myslí, že svět stvořila domnělá nadpřirozená bytost. Ostatně, snad nikdo se seriozně nezabývá tím, zda svět stvořila Lochnesská příšera, přestože rozdíl mezi ní a křesťanským Bohem je pouze v tom, jak dlouho se o nich tradují příběhy. Tato úvaha samozřejmě předpokládá, že někdo napíše knihu o tom, že Lochnesská příšera stvořila svět, což se zatím, pokud vím, nestalo, ale ani pak by pravděpodobně nevznikl obor lochnesskologie.
Dovolil bych si tedy na závěr doplnit Bertranda Russella ve výčtu přínosů náboženství. Největším přínosem náboženství může totiž být náboženství samo. Neexistuje snad žádná jiná oblast lidské tvorby, která by poskytovala a sama dokumentovala podobně komplexní soubor fenoménů. Nejvíce fascinující na náboženství je jeho potenciál jako předmětu výzkumu.
Jan Černík
Autor je studentem filozofie a filmové vědy FF UPOL