Článek After-birth abortion: why should the baby live? bioetiků Alberta Guibiliniho a Francescy Minervy uveřejněný v Journal of Medical Ethics argumentující, že i „poporodní potraty“ mohou být přípustné, vzbudil po referování po kontroverzi lačnícími médii hotový poprask. Dr. Minervě bylo dokonce vyhrožováno fyzickou likvidací.
Autoři vydali prohlášení – otevřený dopis, který si můžete přečíst zde. Samozřejmě nikdo legalizaci takových potratů v současnosti nenavrhuje, ani na ně nepěje chválu s chutí krve na jazyku. Jedná se o odbornou akademickou diskusi. Inu, není lehké býti filosofem, etikem dvojnásob. Asi bude spravedlivé dodat, že mnozí filosofové dráždí i scientisticky smýšlející ateisty (svou, ehm, zbytečností a neodborností – aspoň tací jen mudrující z pohodlí svých křesel) 🙂
Můžu také doporučit čtivou analýzu argumentace zmíněného článku provedenou mladým filosofem Johnem Danaherem: část 1 a část 2.
Spíše pro zajímavost pak uvádím dvě citace z bible, protože on ten bůh s autory asi i přes ty výkřiky jeho oveček vlastně souhlasí (aniž bych chtěl jakkékoliv potraty interpretovat jako infanticidu, nebo nutil nějaký specifický výklad podle mého názoru dnes už naprosto zbytečné knihy):
Nyní jdi a pobij Amáleka; jako klaté zničíte vše, co mu patří. Nebudeš ho šetřit, ale usmrtíš muže i ženu, pachole i kojence, býka i ovci, velblouda i osla!“
1. Samuelova 15:3 (ČEP)Blaze tomu, kdo tvá nemluvňata uchopí a roztříští o skálu.
Žalmy 137:9 (ČEP)
Nebo jsou „poporodní potraty“ příliš radikální myšlenkou, doslova vraždou, zákrokem nepřípustným za jakkýchkoliv podmínek? Co si myslíte vy?
h/t: Kyle Munkittrick