Často se stane, že kdysi mocná osoba nebo instituce, když ztratí svoji moc a vliv, působí směšně a uboze. Člověk by se nadní skoro slitoval. Tak dnes často působí i Katolická církev, kdysi obávaná a téměř všemocná instituce. Dnes, alespoň v ČR, spolek několika polských kněží, kteří se snaží domoci za staletí nakradeného majetku.
Obrázek o jejím úpadku si můžete udělat, když si přečtete, jak její někteří členové touží po návratu „předkoncilních“ starých pořádků a horují za více pekla a očistce při bohoslužbách. Na stránkách Institutu svatého Josefa, jemuž předsedá jistý pan Semín, si jeden takový zhrzený katolík vylévá své srdéčko nad tím, jak
Očistec a zejména potom peklo pozvolna mizí z našeho náboženského slovníku. Bůh je láska, proto je téměř nemožné, aby někdo byl zatracen nebo nějak příliš trpěl v očistci, taková představa se stále více zapisuje do povědomí současných katolíků.
V této souvislosti zmiňuje i katolickou bohoslužbu při pohřbu Václava Havla a nezapomene vyjmenovat,
… že Havel nežil v osobním a rodinném životě v souladu s Desaterem, že nevěřil v Božství Ježíše Krista, že tíhl více k buddhismu než ke katolickému křesťanství, což dokazuje setkání s dalajlámou krátce před smrtí, že zemřel nezaopatřen, ačkoliv možnost tady byla?
Chápete to? Havel se sešel krátce před smrtí s Dalajlámou a dovolil si zůstat nezaopatřen. Za to si určitě zaslouží alespoň ten očistec.