Určitě jste už slyšeli, že je papež František tak liberální, že se postavil na stranu registrovaného partnerství, a dokonce by podle něj neměl být problém, aby dívky ministrovaly při mších. No copak tohle není pokrok? Copak nám tím neukazuje schopnost církve dostatečně se přizpůsobit potřebám moderního světa? No, vlastně ne.
Musíme se totiž nejprve podívat na to, co některá prohlášení skutečně znamenají, a nechat stranou první emotivní dojem.
Ministrování dívek
Nejprve se podívejme na ty ministrantky. V první řadě je trochu sporné, zda by mělo být větší zapojení dívek do ministrování chápáno pozitivně. Potom, co se římskokatolická církev projevila jako velmi neschopná v potírání pederastie mezi vlastními kněžími (a naopak velmi schopná v ochraně pachatelů), je na pováženou, zda je nějak záslužné vystavovat tomuto nebezpečí i dívky. Možná by bylo lépe ministrování nezletilých úplně zrušit.
Dobře, a nebylo by to tedy alespoň možné vnímat jako náznak, že se římskokatolická církev vnitřně liberalizuje? Nemohlo by být papežovo prohlášení alespoň z tohoto úhlu pohledu dobrou zprávou?
Ne, nemohlo. Možná to bude překvapivé, ale v současnosti žádné jednoznačné nařízení, že by ministranty mohli být jen chlapci, prostě neexistuje. Už Kodex kanonického práva z roku 1917 připouštěl ministrování dívek, pokud nebylo dost chlapců. Nesměly ale přistupovat k oltáři.
Po Druhém vatikánském koncilu se začaly ministrantky objevovat při mších ve větším počtu. Kongregace pro bohoslužbu a svátosti sice zakázala tuto praxi v instrukcích Liturgicae instaurationes (1970) a Inaestimabile donum (1980), ale už roku 1983 vyšel Kodex kanonického práva, který tyto zákazy v zásadě rušil. V současnosti je tedy na diecézním biskupovi, zda ministrování dívkám povolí, či nikoli.
Píše se rok 2021, tedy 38 let od okamžiku, kdy bylo ministování dívkám oficiálně povoleno. Ačkoli se zdá, že tato praxe nikdy úplně nezanikla, jen církevní hodnostáři prostě nevěděli, jak se k ní mají postavit.
Máme snad oslavovat papeže Františka jako pokrokového, protože respektuje 38 let starý řád své vlastní církve?
iDnes: Církev se otevírá ženám, papež jim povolil zastávat funkci ministrantek
Jak je to s tou církví a homosexuály?
Je papež opravdu nakloněný LGBT? Mnoho jeho výroků tak působí. Jenže jak to vlastně myslí? Na jednu stranu říká homosexuálovi z Chille „Bůh tě tak stvořil“ ale zároveň je podepsán pod stanoviskem Kongregace pro nauku a víru, která zakazuje žehnat homosexuálním párům.
Můžete si ověřit, že obojí je pravda. Také vám to připadá dost schizoidní?
Většinu historie neexistoval pojem pro lidi přitahované jinými lidmi stejného pohlaví. I Bible a většina kanonických textů vznikly v době, kdy pojem homosexuál neexistoval. Římskokatolická církev tedy formulovala zákazy v oblasti sexu, které se vztahovaly na všechny. Sex s osobou stejného pohlaví byl jen jednou položkou na dlouhém seznamu zákazů.
Tradiční představa o hříšném sexu zahrnuje: incestní styky, zoofilní praktiky, homosexuální styk, sex mimo manželství, ale také sex jen pro vlastní potěšení a sex, ze kterého nemohou vzniknout děti (například s použitím antikoncepce).
Homosexuální styk spadá z pohledu věřícího hned do několika skupin, které považuje za hříšné. V první řadě je to přímo zapovězený druh sexu spolu se zoofilií a incestem. Zároveň ho ale také řadí do skupin „sex pouze pro potěšení“, „sex mimo manželství“ a „sex ze kterého nemohou vzniknout děti“.
Problém pro celou církev začal ve chvíli, kdy se ukázalo, že homosexualita není nějaká zvrácená záliba, ale vrozená sexuální orientace. Jak napsal Michel Foucault „Sodomie byla jen dočasná úchylka, ale homosexuál je druh“. Církev nemohla zavrhnout celou skupinu lidí za to, že se tak narodili, ale nemohla ani po tisíciletích otočit a prohlásit, že je homosexuální styk v pořádku. Zároveň ale po Druhém vatikánském koncilu, bouřlivých 60. letech, a také po Stonewallských nepokojích už nebylo příliš morálně přípustné homosexuály ostrakizovat a terorizovat (což se skutečně dělo, s vědomím a podporou řkc) .
Řešení se našlo vskutku šalamounské. „Milovat homosexuála a nenávidět homosexualismus“ je oficiální postoj řkc v kostce. A také je to past, která vám (pokud jste této orientace a zároveň katolík) vysaje z života všechnu radost, protože každou vaší lásku i každou zamilovanost promění v pokušení ďáblem, test víry a odpírání. Papež František na tomto postoji nezměnil ani čárku, jen na veřejnosti říká polovinu pravdy. A polovina pravdy může být úplná lež.
Co to vlastně má být homosexualismus? Má to být ideologie, která říká, že homosexuální sex je v pořádku (pokud je se souhlasem, nikoho nepoškozuje atd). Už to je považováno za nezřízenost. (Podobně pojem „sexualismus“ má znamenat ideologii hlásající, že sex jen pro radost je v pořádku.)
Když si poslechnete slovenského kněze Mariana Kuffu, tak vám bude pravděpodobně ve svých výrocích připadat asi jako blázen, ale jeho postoj není nijak v rozporu s postojem Vatikánu.
Nabídka římskokatolické církve pro homosexuály je tedy celoživotní odříkání, strach ze zhřešení myšlenkou a doživotní celibát.
Naproti tomu ale církevní představitelé nemusejí mít problém například s registrovaným partnerstvím, protože jde o civilní svazek, a pro církev je tedy bezvýznamný. I v něm ale budou považovat sex mezi partnery za hříšný.
iRozhlas: ‚Bůh tě tak stvořil,‘ řekl papež homosexuálovi z Chile. Zatímco LGBT komunita jásá, Vatikán mlčí
Aktuálně: František překročil propast, nabízí homosexuálům rodinu a štěstí. Mladý papež
Seznam Zprávy: „Bůh nežehná hříchům,“ zní z Vatikánu k homosexuálním párům
Wikipedie: Homosexualita a katolická církev
Oslavování mnoho desítek let starých (a často již zastaralých) postojů jako průlomových novinek, rebelství a modernosti nám o římskokatolické církvi říká něco jiného, než že by se snad skutečně modernizovala. Říká nám, že někdy v minulosti byla modernější a otevřenější, než je dnes, kdy takové myšlenky už samozřejmostí nejsou.