Náboženských knih prodchnutých lacinou manipulací je na českém trhu enormní množství. O to víc potěší, když se tu a tam objeví titul, který sice nevybočuje z klasického indoktrinačního módu, ale zároveň se pokouší stavět argumentaci racionálně a logicky. Tam bychom mohli zařadit i překladový titul Bůh před soudem z pera teologa Gerharda Padderatze.
Než začneme s rozborem textu, je třeba zjistit, jakou náboženskou ideologií se vlastně autor, respektive vydavatel, zaštiťuje. Tato informace zpravidla u na první pohled anonymních brožur chybí, takže i když se v textu objevuje Ježíš Kristus a Bible, nevíme, zda je ta jediná správná církev ta katolická, protestantská, baptistická, davidiánská, pravoslavná či jehovistická. Za vydavatelstvím Maranatha, pod nějž kniha spadá, se nicméně skrývá miliardář a Adventista sedmého dne Radim Passer – 33. nejbohatší Čech a zastánce Andreje Babiše. Vypadá to, že verš o tom, že snáze projde velbloud uchem jehly, než boháč do království nebeského, patrně v adventistické verzi Bible chybí. Tolik tedy k vydavateli.
Shrneme-li stručně obsah knihy, křesťan potká v letadle paní, která nevěří v Boha a během několikahodinového letu ji postupně konvertuje ke křesťanství. Paní přizná, že věří na anděly, čehož se náboženský agitátor chytne a skrze teologií zdůvodněný Velký třesk se postupně dostává až k satanistické vzpouře a druhému příchodu Krista. S pozoruhodnou logikou se mu zároveň podaří vysvětlit zdánlivou nesrovnalost o tom, jak všemocný Bůh není schopen zvládnout jednoho vzbouřeného anděla i o tom, proč Bůh poslal na sebevražednou misi sám sebe v podobě vlastního syna, aby dotyčný poté sestoupil na Zemi coby zombie.
Základním argumentem Padderatze je údajný fakt, že lidský život nemohl vzniknout náhodou. Připodobňuje to k výbuchu tiskárny, která způsobí, že se písmenka poskládají do podoby slovníku. Nicméně ignoruje při tom skutečnost, že vesmír vznikl před zhruba 14 miliardami let a v takovém obrovském časovém horizontu docházelo k miliardám náhodných fyzikálních a chemických procesů. Tím pádem se pravděpodobnost vzniku života podstatně zvyšuje. Díky kvantové mechanice již také lidstvo dokáže vysvětlit teorii Velkého třesku, která tvrdí, že svět vznikl „z ničeho“.
I kdybychom se o vzniku života bavili v teologické rovině a neřešili, zda je oním tvůrcem Jehova, Alláh, Odin či Zeus, chybí zde důkaz Boží existence pro současnou debatu. Autor v knize nabízí rovnou dva. Za prvé tvrdí, že Bible je boží slovo z toho důvodu, že předpověděla budoucnost. Tím pádem se logicky musí stát i druhý příchod Krista, který Bible rovněž předpovídá. A tím pádem musí existovat Bůh, protože je to v Bibli napsané. Pomineme-li značnou metaforičnost a relativitu jednotlivých proroctví, jak může být splněná věštba důkazem Boží existence? Znamená to tedy, že Bohy byli i Baba Vanga, Nostradamus či kněžna Libuše? Vždyť i jejich proroctví se vyplnila a i řada z nich o tom psala knihy. Druhým argumentem je tvrzení, že přijmeme-li Boha, občas se stane, že vyslyší naši modlitbu. Zlepší se nám život. Budeme šťastnější. Zároveň se ale některým křesťanům život zhorší, protože Satan jim bude cestu víry znepříjemňovat. A někdy modlitba nevyjde, protože by nebyla v souladu s Božím plánem. Každému je nyní z této logiky jasné, že modlitba, která funguje jen tu a tam, nevypovídá o existenci Boha vůbec nic. Jde jen o pravděpodobnost.
Velmi zajímavě se také autor popral s klasickým křesťanským rozporem o tom, že Bůh sice neskonale miluje člověka, ale zároveň nakonec usmrtí ty, kteří v něj nevěří. Padderatz tvrdí, že lidé „budou zahubeni, protože nemohou snést Boží slávu“ a přirovnává to k radioaktivnímu záření, které potřebujeme, ale zároveň nás může zahubit. A v dokonalém světě pod vládou Ježíše by tito lidé prý beztak nebyli šťastní. Skutečně brilantní eufemismus pro globální genocidu, nezbývá než pogratulovat k skvělému rétorickému cvičení. Trochu to připomíná Kopfrkingla ze Spalovače mrtvol, který pomáhal židovským duším ke svobodě, protože v nové společnosti by se jim nevedlo dobře. Nemorálnost údajného Boha však Padderatzova slova nikterak nevyvrací.
Poměrně filozofickou argumentaci nakonec autor zabíjí v druhé půlce knihy, kdy líčí společnost po druhém příchodu Krista a porážce Satana. Proti této snůšce nelogičností jsou utopičtí předchůdci marxistů jen slabým čajíčkem. Padderatzovi nestačí líčit idylické soužití lidí s mazlivými lvy a tygry, pojídání nekonečna ovoce a pravidelného doplňování many nesmrtelnosti, ale hovoří rovnou o přátelských debatách s mimozemšťany (ačkoli jejich existenci v jiných kapitolách popírá s odkazem na to, že jsou to převlečení démoni) a u Nového Jeruzaléma, který má být v nebi, popisuje přesné rozměry a technické parametry. Přitom podle Bible jde o dimenzi mimo náš čas a prostor, takže informace o počtu bytových jednotek vyznívá v tomto kontextu absurdně.
Kniha Bůh před soudem tak ukazuje, že i přes sebelepší intelektuální přípravu, oslí můstky a reinterpretace metafor je křesťanský výklad světové historie takový slepenec nelogičností a rozporů, že je prakticky neobhajitelný.