Už se zdálo, že se letošní Vánoce obejdeme bez pravidelného mediálního dotazování „Proč ateisté slaví Vánoce?“ a podobných nablblých tradičních křesťanských výlevů, na které každý rok musíme odpovídat stejně, ale stalo se něco ještě absurdnějšího.
Média, a to prosím téměř všechna, začala prapodivně nábožensky blábolit a pravděpodobně by snad začala i psát a vysílat „v jazycích“, kdyby se nebála, že si je lidé odhlásí. Dostali jsme opravdu nadměrnou dávku vánočních blábolů, ze kterých si zmínku na našich stránkách zasloužily dva.
Betlémská hvězda
Ano, už je to tu zas! Tedy, našim zpravodajcům připadalo naprosto samozřejmě, že pokud dojde alespoň přibližně na Vánoce ke konjunkci planet, bude to betlémská hvězda.
To, že si k dotvrzení tohoto „faktu“ vzali k ruce astronomy, přitom není tak úplně fér, protože astronom se prostě při konjunkci na Vánoce musí zmínit o tom, že už jeho dávní předchůdci uvažovali o tom, jestli hvězda z legend nebyla náhodou nějaká konjunkce. Novináři nám ale realitu trochu přiohnuli vypuštěním všech „možná“.
Problém je, že betlémská hvězda pravděpodobně není ukaz astronomický, ale mytologický. Starověcí lidé prostě věřili, že při narození nějaké významné osoby vyjde na nebi nová hvězda. No a vzhledem k tomu, že je život Ježíše Krista v podstatě celý asi tak věrohodný jako životopis Robina Hooda, prostě nemůžeme brát vážně astronomické úkazy, k nimž mělo dojít při jeho narození.
Příběh z Ježíšova dětství, kdy měla vyjít betlémská hvězda a vést tři mudrce k jeho kolébce, se nachází pouze v Matoušově evangeliu. Kdyby byla součástí původního mýtu, podobně jako ukřižování, je dost nepravděpodobné, že by na ni ostatní evangelisté zapomněli. Evangelista se tedy pravděpodobně jen snažil naznačit, že už při narození bylo zřejmé, že je Ježíš výjimečný.
Zkrátka Betlémská hvězda je asi úkaz stejného druhu, jako hvězda, která vyšla nad horou Pektusan při narození Kim Čong-ila. Konjunkce, komety, supernovy a astronomie vůbec s ní mají pramálo společného.
Na toto téma již roce 2014 vytvořil pěkné video Radek Žemlička na svém kanále Maxwellovi démoni.
Nález „Kristova“ hřebu v Milevsku
Nejprve ale co se vlastně stalo? Při průzkumu kláštěra v Milevsku byl nalezen kousek železa se zlatým křížkem a několika zlatými plíšky. Všechno nasvědčuje tomu, že jsou to kousky relikviáře s kusem železa o kterém se tradovalo, že pochází z tzv. Svatého Kříže. Ten měla najít svatá Helena, matka císaře Konstantina I. Velikého (272 až 285 (?) – 337). Ano, to je ten, co v zásadě způsobil vzestup křesťanství v Římské říši.
Vynechme otázky typu „Proč by měl být jakýkoli mučící nástroj svatý?“ a podívejme se na fragmentální prospekulovanost té kaskády tvrzení.
První spekulace: Jde o relikvii
Tento předpoklad můžeme na základě nálezové situace uznat. Bylo to v klášteře, v tajné dutině a mělo to na sobě kousky zlata. Tento závěr je logický. I když ani tak nemůžeme mít naprostou jistotu, oněm příslovečným 100 % se velmi blíží a zjednodušené sdělení „jde o relikvii, která byla dávána do souvislosti s ukřižováním Ježíše“ lze přijmout bez větších námitek.
Druhá spekulace: Jde o zbytky Svatého Kříže
Tohle je problém. Klášter v Milevsku byl totiž založen „až“ mezi lety 1184 a 1187 tedy po první i druhé křížové výpravě a několika menších, dokonce možná v době třetí křížové výpravy. Do Evropy v té době proudily relikvie ze Svaté země. Člověk ovšem nemusí být génius, aby pochopil, že v pouštních oblastech bude celkem dost zachovaných kusů dřeva i velmi starých hřebíků. I když tedy expertíza potvrdila věk části dřeva (který je stále o několik staletí mladší než doba, v níž by mělo dojít k ukřižování), jak uvádi iDnes, ještě to neznamená potvrzení, že opravdu pochází ze Svatého Kříže:
Dle dendrologického posudku lze v dřevěných troskách rozpoznat dva druhy dřeva. Dřevo dubové a dřevo modřínové. Dubové je radiokarbonovou metodou datováno do období let 260–416 našeho letopočtu, modřínové do období 1290–1394 našeho letopočtu.Zdroj: https://www.idnes.cz/technet/reportaze/relikvie-hreb-jezis-kristus-milevsko.A201221_110633_tec_reportaze_nyv?
Pokud budeme pátrat tímto směrem dál a tato spekulace se potvrdí, tedy pokud se ukáže nějakým dalším rozborem zbytků dřev, že dubové dřevo opravdu pochází z toho kříže, který našla svatá Helena na Golgotě v roce 326, bude to zárověň znamenat, že našla nesprávný kříž. V každém případě pokud by nalezené dřevo mělo pocházet z kříže, třeba i ze Svatého Kříže, nemohl by to být kříž na kterém byl ukřižován Ježíš.
Zároveň pravděpodobně nepůjde v případě kousků dubového dřeva o část relikviáře. V roce 628 totiž Byzantský císař Herakleios přemohl perského Chosroa, a tak prý znovu od Peršanů získal, převezl a pak v Jeruzalémě vztyčil (povýšil) Svatý Kříž. V té době by měl tedy být kříž celý a dostatečně pevný, aby vydržel vztyčení. Je zároveň nepravděpodobné, že by někdo použil k výrobě relikviáře přes dvě staletí (ale spíše ještě víc) staré dřevo.
Třetí spekulace: Je to kus hřebu z kříže, na kterém byl ukřižován Ježíš Kristus
Pro tuto spekulaci nesvědčí vůbec nic. Pomiňme teď, že není prokazatelná ani existence Ježíše jako historické osoby, a zkusme se zaměřit na možné důkazy. Je možné nález nějak uvést do kontextu? Ano je! Jednak v relikviáři na pražském Hradě má být další a tentokrát celý hřeb ze Svatého kříže. A další je v relikviáři v Trevíru, kust střední části hřebu je v katedrále v Bamberku, hrot v bazilice Svatého Kříže v Jeruzalémě, která se ovšem nachází v Římě, a dalších asi třicet menších kousků po celém světě. Materiál ke srovnání tedy máme, jenže nikdo nemá o srovnávací analýzu zájem, a také nemáme nic, co bychom s jistotou mohli povačovat za nějaký „etalon pravosti“.
Z toho všeho je tedy zřejmé, že je možné dojít k závěru, že jde o relikvii, potenciálně je možné dojít k závěru, že jde o hřebík ze Svatého Kříže, protože by hypoteticky bylo možné najít dostatek pozůstatků i z materiálu tohoto kříže. Zároveň by toto zjištění asi vylučovalo, že by na tomto kříži mohl být ukřižován Ježíš. Nejpravděpodobněji ale žádná tak komplexní analýza nevznikne, takže nebude možné dokázat ani to. Z kusu nalezeného železa se rozhodně jeho předchozí použití zjistit nedá, a protože neznáme ani žádnou Ježíšovu DNA, nemohli bychom něco takového určit, i kdybychom ji na hřebu skutečně objevili.
Jak je vidět, jsou tři hranice, které určují nějakou pravděpodobnost, s jakou lze dokázat jejich pravdivost. První říká: Velmi pravděpodobné. Druhá říká: Možné. A třetí: Extrémně nepravděpodobné až na hranici zázraku.
Proč se tím vůbec zabývat?
Jistě, proč by se k tomu měli ateisté vůbec nějak vyjadřovat? Jde o to, že se bavíme o vcelku zajímavém archeologickém nálezu, který má význam ve svém kontextu. Tím je myšlen dobový a nálezový kontext. Úplně něco jiného je současný náboženský kontext.
Pokud bude chtít někdo věřit, že je to pravý hřebík z Ježíše, asi mu v tom nezabráníme, stejně jako když bude mít někdo potřebu ten kousek hřebíku uctívat. V podstatě nám to nemusí vadit dokud… jistě, dokud náboženský kontext nezasáhne do vědy.
No a tady je ten kámen úrazu, archeologie je věda. Věda která nevynáší neodůvodněné soudy typu „na tomto hřebíku byl ukřižován Ježíš Kristus“. A pokud někdo z archeologů takový soud vynese, setká se zpravidla s reakcí svých kolegů, která mu dá jasně najevo, že se pohybuje daleko za hranicemi své odbornosti.
Zrovna tak novináři by neměli dělat z nejistých tvrzení jistá. Sdělení „mohlo by jít o hřeb a část kříže, o němž křesťané věří, že na něm byl ukřižován Kristus“ je diametrálně odlišné od tvrzení „byl nalezen hřeb a část kříže, na kterém byl ukřižován Kristus“. To už totiž není novinářská práce, to je náboženská propaganda.
Můžete si tipnout (pokud jste ovšem poslední dny žili pod kamenem), jak celou záležitost podala naše média.
Věda rozleptává víru, víra rozleptává vědu
Každý rok, při každé myslitelné příležitosti se věřící vědci i laici snaží všemi způsoby dostat do médií sdělení, že víra a věda spolu nejsou v rozporu. Takovéto vánoční záchvaty křesťanské esoteriky ukazují, že je stále těžší najít situace, kde by věda a víra byly zmíněny vedle sebe bez konfliktu.
Prezentování astronomických úkazů ani archeologických objevů jako duchovních, mystických či náboženských totiž není „cool“ ani v případech, kdy se takové události opravdu dotýkají náboženské víry. Z hlediska vědeckých poznatků je nemožné, aby se na určité události nějak podílel materiál, který vznikl o více než tři století později. Stejně tak je naprosto plané spekulovat nad jinými příčinami mytologické události, pokud nic neukazuje na to, že by k ní došlo jinde než právě jen v onom mýtu. Věda dokáže velmi efektivně odkrývat podobné jednoduché nepravdy.
Jenže totéž platí také obráceně. Příměs osobní víry deformuje výzkumy i závěry studií, znevěrohodňuje odborné zprávy i prezentaci vědeckých objevů.
Jak by rozhodně neměla vypadat prezentace nálezu středověké relikvie ukazuje rozhovor s vedoucím výzkumu Jiřím Šindelářem pro Badatele.net. Na jeho konci řekl, že si jako technik a přírodovědec neumí vysvětlit několik okamžiků. Mezi nimi pak uvede, že půl roku zkoumali a zaznamenávali, až se dostali k fázi publikování nálezu. Ten okamžik spadal zrovna do Vánoc. V době objevu (v létě) přelétala nad klášterem v Milevsku kometa NEOWISE. A když byl v „úžasné datum“ 21. 12. 2020 byl nález představen veřejnosti, krátce na to nastal slunovrat. To už pak čekáme opravdu už jen znělku pořadu Vetřelci dávnověku.
TC: 0:31:55